jméno firmy
Zapovězenci




Táááák, moji milí... jak už někteří z vás postřehli v chatboxu, Zapovězenci už jsou v mém počítači pěkně dopsány. Hureeeej! :) Kapitol je celkem 85 a malý epilog, který nevím, jestli uveřejním, protože se na testovacích subjektech moc neosvědčil. Nicméně jsem vás chtěla znovu požádat, zda se zůčastníte konečných oslav se svojí povídkou. Jeden kousek už mám od Wixie a rozhodně se můžete těšit. Kdo bude další??? Zasílejte na email blesk.fanfiction@centrum.cz.


Kapitola 83. – Rozpolcený

Její snahy o nápravu své chyby vycházely v niveč.
Hned, jakmile se dostala z vlastní kanceláře, tak se vydala za Severusem. Věděla, že bude doma. Branka od zahrady ji však odmítala vpustit. Severus očividně upravil ochrany okolo domu, aby jí nepovolily vstup. Teď nemohla otevřít a když se pokusila branku přelézt, nebo obejít, dostala ránu. Ne silnou, ale dost velkou na to, aby si další pokusy odpustila.
Nezbývalo jí než křičet. Hulákala přes celou zahradu a doufala, že alespoň vykoukne. Věděla, že pokud by se dostali tváří v tvář, dokázala by ho přesvědčit, aby ji vyslechl.
Jenže on se ani neukázal.
Ani po pěti minutách.
Ani po deseti.
Ani dvaceti.
Se zoufalým pocitem usazeným kdesi v hrudi se vydala zpět do kanceláře. Bude to muset zkusit nějak jinak.
U psaní dopisu jí po tvářích tekly slzy, pokoušela se na ten papír vtěsnat všechny pocity a omluvy, které jí uvnitř sžíraly a ač se snažila sebevíc, stejně ten dopis měl nakonec dvě stránky a Hermiona měla pocit, že se jí nepodařilo sdělit to, co chtěla. Mohla jen doufat, že Severus ten dopis alespoň přečte. Jenže havran, který doručoval denní zásilky se vrátil s neotevřenou obálkou. Ba co víc, její obsah byl proměněn v prach. A to bez toho, aniž by obálku byť jen otevřel. Dostatečné gesto, aby pochopila, že s ní nechce mluvit.
Byla však rozhodnutá to zkusit znovu.
Prosím, nech mě to vysvětlit. H.
Tak zněl druhý dopis, který ten den poslala. Na odpověď však musela čekat dlouhé hodiny. Hodiny, kdy jen seděla v prázdné ztmavlé kanceláři a čekala na sovu. Když konečně uslyšela šustění za oknem, skoro jako kdyby do ní uhodil blesk. A sově se ani za mák nelíbilo, s jakou vervou se na ní vrhla. Nakonec se po ní ještě ohnala zobákem, když jí sundala její náklad.
Společně s dopisem totiž nesla i malou krabičku.
Hermiona byla zvědavá, co jí může posílat, ale rozhodně to bylo lepší, než ta okázalá ignorace. To si však myslela jen do chvíle, než jeho odpověď otevřela. Krabička byla plná jejích zmenšených věcí. Všech, které u něho měla. Od kusů oblečení, přes listiny až po ten kartáč na vlasy a kartáček, který jí sám pořídil.
Není co vysvětlovat.
A ona si se zoufalství uvědomila, že to je pravda. Tohle gesto si vysvětlení nevyžadovalo.
Bylo zcela jasné.
Tohle byl konec.
Definitivní.
Úplný.
Konec.

*** KONEC***


Komentáře

<<
nebo pokud jste byli hodní >>



Všechna práva vyhrazena autorce J.K.Rowlingové.

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek