Blesk
Všechno zlé...


O rok později

„Ahoj, rodinko!“ ozvalo se z kuchyně hlasitě, jakmile vypadl z krbu.
Alison i Severus se na něho otočili a okamžitě na něho zasyčeli, aby byl potichu. Riky spal nedaleko v kočárku, dnes jim dal skutečně zabrat, aby usnul a Severus by byl skutečně rád, kdyby si ještě tak půl hodinky mohli užívat ticha. Malá Emili se sice jen tak nedala vytrhnout ze svého tvrdého spánku novorozenců, ale ani to nedávalo Potterovi právo tu takhle výskat. Společně teď seděli na gauči, Severus svoji ruku jemně položenou okolo Alisoniných ramen a užíval si klid zaslouženého odpočinku. Tyto chvíle totiž byly čím dál vzácnější, zvláště, když se Riky pomalu a jistě učil chodit, Jessica ptát a nejmladší Emili křičet. A to nemluvil o té tlupě, co ho skoro každý den čekala ve škole.
„Ahoj, Harry,“ otočila se k němu žena a nechala se políbit na tvář, „jak bylo ve škole?“
„Hrůza a děs. Ahoj mrně,“ pošimral nejmladšího člena rodiny na bradě.
Dítě zůstalo absolutně bez zájmu.
„Hmm…“, vypadlo mladíka.
„No jo, Pottere, ne pro každého jsi celebrita,“ neodpustil si Severus.
Mladík na něj jen vyplázl jazyk, než se vrátil k původnímu tématu. „Myslel jsem si, že studium zaklínače bude větší sranda. Ta teorie stojí pěkně za prd, těším se, až přejdeme k praxi.“
Severus se na něho mračil. „K jedný můžeš přejít hned,“ ukázal ke kočárku, který se začal povážlivě houpat, jak se v něm Riky vrtěl. Harry malého očividně probudil. „A přestaň mi tu laskavě oblizovat moji manželku a běž uspat, co sis vzbudil.“
Harry zvedl obočí. Samozřejmě, že věděl, že se tady plánuje něco vážnějšího, ale skutečně nečekal, že to bude tak brzo. Dokonce i Alison byla trochu překvapená.
„Páni, já se asi musel přeslechnout,“ vydechl Harry. Slyšel jsem to slovíčko na m? Něco o čem nevím? Můžu jít za družičku?“
„Mazej!“
„Počkej! Tohle mě zajímá!“
„Kdo je zvědavej, bude brzo starej. A já taky, už teď z tebe šedivým. Padej, padej…“
S úšklebkem zmizel na terasu, kde se sehnul nad kočárkem, aby se podíval na svého chlapečka. Už z něho byl pořádný kus chlapa, který si dával šlofíka jenom dvakrát denně, aby nabral sílu na lítání a lumpárny. Zkrátka celý tatínek. Jedno který.
„Copak, Riky? Vzbudil jsem tě? Ale no tak, broučínku… tátíneček je tady…“
Severus jen slyšel to cukrování a protočil oči v sloup. „Pottere, zkus na něj mluvit jako na dítě a ne jako na kremroli!“ Nenáviděl, když na malého mluvili tak přeslazeně, ale bohužel odnaučit je to, byl nadlidský úkol.
„Tak manželka, jo?“ podívala se něho Alison.
Trochu se zarazil, snad neřekl něco, co neměl. „Vadí ti to? Myslel jsem, že jsme se domluvili, že až se malá narodí, tak se vezmeme.“
Zavrtěla hlavou. „Vůbec ne,“ usmála se na něh. Už pochopila, že dávání najevo jakýchkoliv citů je pro Severuse skutečně těžké a tohle otevřené přiznání ji potěšilo. „Jenom kdyby byla nějaká malilililinkatá oficiální žádost, tak bych se vůbec nezlobila.“
„Možná někde nějaký malililinkatý zásnubní prsten najdu,“ ušklíbl se snapeovsky, než se k ženě naklonil, aby ji políbil.
„A mně budeš říkat něco o sladkých řečech,“ utrousil procházející Harry.
Severus se odtáhl a probodl mladíka pohledem. „Nemáš nic jiného na práci? Nepotřebuje Riky přebalit?“
Zvedl syna a přičichl k pleně. „Neřekl bych.“
„Ale já jo. A pokud ho přebalíš v patře a rovnou tam tak půl hodiny zůstaneš, budu ti vděčný.“
Harry si rádoby pohrdavě odfrkl, než odkráčel do patra. Nebyl uražený, už věděl, že Severus prostě nemůže říct, chceme být chvíli sami.
Alison vrátila dceři vypadlý dudlík a položila si ji na druhé rameno, než se spokojeně přitulila. „Kde jsme to byli?“
Věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů, lehce jí prohrábl rukou vlasy, než si ji přitáhl k polib…KU!
Severus sebou škubl, když mu něco velkého a těžkého dopadlo do klína. To Riky se samozřejmě přemístil ke svému milovanému tatínkovi. „Richarde!“ zamračil se na něho přísně. Ten kluk velmi dobře věděl, že to nesmí dělat. Stejně jako už stačil zjistit, že při přebalování, když z něho sundají trička zakouzlená proti přemisťování, je nejlepší okamžik na útěk.
Chlapec vrhl na otce zcela nevinný pohled, než se na něj láskyplně zazubil. Severus… byl v hajzlu. „Pottere?“ zavolal zoufale do patra.
„No?“
„Nechybí ti něco?“
Ticho, výkřik a pak rychlé kroky, jak se Harry hnal po schodech dolů. Když však uviděl, že se synovi nic nestalo, vydechl. „Přemisťovací bariéra, já vím.“
„To jsem rád. Na, vem si ho.“
„Co když chce zůstat u tebe?“
„Jen si ho pěkně užij.“
Harry si převzal syna a podruhé se pokusil ho vzít do patra na přebalení a možná nějakou tu hru. „Jo, hele, vy dvě hrdličky,“ byl za vteřinu zpátky, čímž si od Severuse vysloužil jen nepříjemné vrčení. Oni si snad tu pusu ani nedají. „Ráno jsem se stavoval u Molly a jsme zvaní na zásnuby Billa a Fleur, první víkend v dubnu.“
„Zásnuby?“ zopakovala překvapeně Alison.
„První víkend v dubnu,“ zamyslel se Severus, jestli něco nemá. Třeba Prasinkový víkend, to by musel zůstat ve škole a hlídkovat ve vesnici.
„Já Rikyho pohlídám, není problém, klidně jdi,“ otočila se k němu Alison.
„Ne, vy to nechápete, jsme zvaní všichni.“
„Jak všichni?“
Harry protočil oči. „Všichni znamená já, Riky, ty Severusi, Alison, Jessica i tady Emili,“ zacukroval k jejich nejmenšímu rodinnému přírůstku.
„Já taky? Ale proč?“ nechápala žena. „Vždyť jsem je viděla tak dvakrát. Teda jeho, pokud to je ten vysoký s dlouhými vlasy.“
Přikývl. „Jo, to je on. A jsi zvaná, protože jsem zvaný já se svojí rodinou. A moje rodina jste vy. Riky je můj milovaný syn, Jessica s Emili mladší sestřičky, vy dva moji přísní, ale milující rodiče.“
Alison se zasmála, Severus přežvykoval citron. „To bych ti mohl jednu vlepit, když jsem tvůj otec, že jo?“
Harry se zašklebil. „Vychovávat se děti dají do 12 let, myslíš, že ti to pomůže?“
„Nepomůže, ale svět bude hned krásnější.“
Harry se smíchem uvažoval, jestli by někdy došli do tohohle stavu, kdyby se před dvěma lety nestala hrozná událost s Voldemortem. Nejspíš ne. To by se nejspíš až do smrti nenáviděli a místo narážek by létaly kletby. Ten začátek byl hrozný, ale neměnil by…
„Slyšíš, Riky, jak je na mě tatínek ošklivý?“ zašeptal malému do ucha. Ten se už však začal zaobírat vším kolem, jak s ním Harry neustále pochodoval po místnosti. „Měl bys mu dneska v noci pěkně zakřičet,“ nabádal synka. Ten mu snad alespoň něco rozuměl, protože o vteřinu později se opět přemístil Severusovi do náruče.
Zafuněl. „Mladý pane, kolikrát vám mám říkat, že tohle se nedělá!“
Jenom dvouzubý úsměv.
„Ať si křičí, dneska hlídáš ty,“ otočil se zpět na Harryho.
„Nene, já jsem dneska pryč.“
„Tak moment, moment, mladíku!… Je pátek, pátky jsou tvoje.“
„Ale vždyť já jdu s bývalou třídou do tý hospody, hlídám zítra, říkal jsem ti to.“
„No tos mi teda neříkal!“
„Ale…“
„Má pravdu, říkal to,“ mírnila svého partnera Alison.
V tu chvíli vtrhla dovnitř jako velká voda ze zahrady Jessica a hned skočila na Harryho. Milovala ho. Hlavně proto, že jí tajně učil létat na koštěti. Ale to je prý tajemství. „Uf, mrně… ty mi dáváš.“
„Proč se ho vždycky zastáváš?“ otočil se mezitím Severus na Alison.
„Nezastávám, jen tohle skutečně říkal, Severusi.“
„Nepamatuji se.“
„To proto, že ho neposloucháš. Jako mě,“ ušklíbla se, než se otočila zpět na Harryho. „Klidně běž, Harry. A nemusíš si ho brát ani zítra, jestli budeš moc… unavený.“
„Moment, moment,“ mračil se Severus, „to přeci nejde mu všechno takhle povolovat. A už vůbec se mi nelíbí to tvoje poflakování po hospodách. Co trocha odpovědnosti? Nemáš v pondělí náhodou zkoušku?“
Oba dva zasténali.
„Severusi, už je dospělý. Jen běž, Harry, a užij si to tam,“ předala Alison nejmenší dvouměsíční dcerku Severusovi, než se natáhla a převzala si od Harryho svoji starší dceru.
„Díky, mami,“ ušklíbl se Harry. Políbil Jessicu do vlasů, o kousek dál dal Alison pusu na tvář, malou Emili líbl na nos, svého chlapečka na čupřinu a Severuse…
„Opovaž se, Pottere,“ varoval ho muž, když se mladík natáhl i k němu.
Jen se zašklebil, než se vydal ke dveřím, kde se ještě otočil. „Mimochodem, Severusi, hodláš se dneska v noci vracet domů, nebo budeš zase bivakovat tady?“ ukázal kolem sebe na Alisonin dům, kde už v podstatě Severus se synem bydleli.
„Když se takhle ptáš, tak mám chuť se na noc vrátit domů. Proč se ptáš?“
Zavrtěl se. „Jen tak… kdyby náhodu… něco…“
„Pottere! Můj dům není levný hotel.“
„No, levný rozhodně nejsi.“
„Pottere!“
„Severusi, uklidni se, vzbudíš malou.“
Muž zavrčel. „Co kdyby sis konečně našel vlastní bydlení?“
„A proč? Stejně ses už přestěhoval sem.“
Nemít v náručí dceru, uškrtí ho.
„Zmizni!“ zasyčel.
„Ano, tati!“ neodpustil si Harry, než zmizel.
„A do půlnoci doma.“
„Možná!“
„A střízlivý!“
„Možná!“
„A sám!“
„Možná!“
„Maximálně s Weasleyovou!“
Na tohle už odpověď nepřišla, jen hučení plamenů. Severus si trochu povzdechl, než se otočil na Alison. „Strašně ho rozmazluješ.“
„Ale jdi ty…“
„Ty jsi jeho tatínek?“ zeptala se zvědavě Jessicca.
„Občas mám ten pocit.“
„Ale že se nám ty naše děti povedly,“ neodpustila si Alison, když se k němu víc přitiskla.
„Hm,“ zamručel, snad na souhlas. „Jen to nejstarší nám museli v porodnici vyměnit.“

* KONEC *


Tak, Všechno zlé, původně 7-kapitolová povídka dorazila do konce. Tímto vám děkuji za pozornost. Po 21. června vás čekají vaše výtvory! Kdo by chtěl ještě přispět, samozřejmě může!

Návštěvní kniha

<<

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek