Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 56. - Na dobrou noc

„Jak je na tom?“
„U Merlina, Severusi,“ vydechla madam Pomfreyová, když jí skoro vyštěkl za zády, „vždycky jsem si myslela, že nemůže být nic horšího, než tě mít za pacienta. Vidím, že mít tě za příbuzného pacientů, je ještě horší.“
„A to jsem ještě ani nezačal, tak co je s ní?“ vrčel dál.
„Víš, já bych ti to mohla říci, ale jelikož nejsi příbuzný, ani člen rodiny,“ nadhodila ošetřovatelka teatrálně a očividně si to užívala, „tak já ti vlastně nemůžu žádné informace podávat.“
V tu chvíli vypadal jako býk na koridě a ošetřovatelka by přísahala, že mu od nosu viděla stoupat obláček páry.
„Dobře, dobře… že jsi to ty. Bude v pořádku.“
„To mi nestačí, co jí je? Proč se zhroutila?“
„Celkové vyčerpání organismu,“ odvětila, jako kdyby to vysvětlovalo vše. „Řekla bych, že v posledních týdnech byla ve stálém napětí a teď, když to z ní spadlo, tak tělo prostě vypnulo. Občas se to stává, je to obranný mechanismus. Tělo vydrží nápor a ve chvíli, kdy se dostane do bezpečí, tak si dovolí uvolnit. Neboj, pospí si, naordinuju jí několik lektvarů a bude v pořádku.“
Přikývl. „A dítě?“
Ošetřovatelka si povzdechla. Na chvíli sevřela rty a očividně uvažovala co odpovědět.
„Nebudu ti lhát. Pořád je v nebezpečené fázi těhotenství a ten stres, co teď zažívala, jí rozhodně neprospěl. Zatím potratu nic nenasvědčuje, ale ta možnost tu je. Ne vysoká, ale vyšší než u normálních případů.“
Lhal by, kdyby řekl, že to nečekal. Přikývl. „Můžu ji vidět?“
„Jistě.“ Věděla, že by se s ní hádal a pak by se i přes zákaz proplížil. „Víš, kde leží,“ kývnula k samostatnému pokoji vzadu za ošetřovnou. Nebyl to první ani poslední pacient, kterého jí sem Brumbál nebo jiný člen z Řádu podstrčil. Už si zvykla. Chápala, že u sv. Munga mohou některé osoby vzbudit nežádoucí pozornost, a tak už se ani neptala. „Ale nebuď ji. A sám si běž lehnout, potřebuješ to stejně jako ona.“

***

Probudila se v noci. Na cizím místě. A sama.
Nejistě se rozhlédla kolem sebe, aby zjistila, že je v nějakém nemocničním pokoji. Ať se však snažila sebevíc, nevěděla, kde se tu vzala a proč.
„Prosím paní, nevstávejte,“ objevila se vedle ní skřítka. „Za chvíli přijde vrchní ošetřovatelka. Jste v Bradavicích, paní.“ Uklonila se a zmizela.
Nestačila se ani nadát, když do dveří vklouzla stále trochu spánkem sežmoulaná žena v chundelatém županu. „Oh, už jste vzhůru. Výborně. Jak je vám?“ zeptala, než začala kontrolovat ženin stav a spočítala jí tep.
Jak jí bylo? Tak nějak… nijak. Trochu otupěle. „Co se mi stalo?“
„Zhroutila jste se, psychické vypětí. Ve spojení s vaším stavem to byl ukázkový koktejl na zhroucení. Ale nebojte, budete v pořádku. I malé,“ dodala, když se žena nadechovala k otázce.
„Tak a teď, jelikož jsme kolegyně, vám to snad nebudu muset vysvětlovat. Ležet, hodně spát, hodně pít, hodně jíst, pár dní jen krátké procházky a hlavně žádný stres. Což znamená žádné hádky, takže se v rámci prevence se Severusem vůbec nebavte,“ dodala.
Alison se na ni zvláštně zadívala. Ona věděla o Severusovi? Takže věděla o nich o obou? A o Harrym? A o… nevěděla, kolik toho může říci nebo čekat, ale naštěstí nestačila říci víc.
„Já to slyšel!“ ozvalo se ode dveří.
„Já vím,“ protáhla ošetřovatelka směrem k Severusovi, než se na něho ušklíbla a s nosem zabořeným do Alisonina záznamu odešla zpět do své kanceláře.
Osaměli.
„Jak je ti?“ políbil ji na čelo.
„Jak jsi věděl…?“
„Skřítka mi přišla říci, že jsi se probrala. Jak je ti?“
Pokrčila rameny. „Tak nějak… řekla bych, že mám v sobě něco na uklidnění. Víš, že bych neměla pít nic…“
„Neboj, Poppy možná není léčitelka z oboru, ale ví, co si může dovolit ti dát. A já taky,“ dodal. V duchu si udělal poznámku, že se Alison nikdy nesmí dozvědět, čím ji celou tu dobu dopoval. Sice to bylo určené pro těhotné ženy, ale měl podezření, že i tak by to pro ni byla zbytečná informace navíc.
„Co se stalo?“ zeptala se.
„Zhroutila ses. Gary tě hned vyšetřil a řekl, že by to mohlo být vyčerpání. Chtěl tě vzít k Mungovi, ale to jsme odmítl. Tam bys teď neměla klid, ne po tom rozsudku. Proto jsem tě vzal sem. Den sis pospala, ale prý bude všechno dobré.“
Sevřela jeho ruku. Snad bude. Snad konečně budou moci být oni dva, vlastně tři, a Jessica a… „Kde je Jess?“ vydechla najednou.
Povzdechl si. „Když jsem ji viděl naposledy, tak akorát lezla k Potterovi do postele a škemrala na něm asi desátou pohádku.“
Dobře, musela se usmát. „Chudák.“
„Myslím, že mu to nevadí. Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu se v jejím hlídání dost vyžívá. Myslím, že to bude pramenit z jeho stavu jedináčka,“ dodal, když ženu trochu popostrčil a lehl si k ní do postele. Přitulila se k němu a jeho paže pro ni byly jako neskutečný přístav bezpečí.
Spokojeně vydechla.
Ano, věděla, že v podobné pozici si nacházeli jen před pár dny, ale přeci jen to byla úplně jiná situace. Příliš nebezpečná a riskantní a… prostě jiná.
„Ale má to jistě i svoje výhody,“ dodal, než se jí dlouze zahleděl do očí a políbil ji. „Je krásné líbat tě jako svobodnou ženu.“
Vydechla. „Nemůžu uvěřit tomu, že to je pravda.“
„Tak to mu věř,“ políbil ji do vlasů. „Na stole tě čeká oficiální rozhodnutí soudu a asi tuna pošty.“
„Pošty?“
„Od fanoušků. Jenom od nich. Ty od nepřátel jsme zničili, psali to nějaký hovada.“
„Proč bych měla fanoušky?“
„To si budeš muset vyřídit s Potterem. Včera dával rozhovor do novin a zcela upřímně mě udivilo, že ty noviny neroztekly sladkostí. Udělal tam z tebe něco jako Krásku a zvíře, jen to pojal víc surrealisticky.“
Nechápavě se na něho podívala.
„Až ti bude líp, tak si to přečteš. A když budeš mít štěstí, výjde to i jako kniha. Jen se bude muset prodávat s lektvarem na snížení hladiny cukru.“
Zasmála se mu do hrudi. Byla ráda, že některé věci se zřejmě nemění. I když ještě radši byla, že některé věci se změnit daly.
„Děkuju,“ řekla jen.
„Za co?“
„Že je ze mě opět svobodná žena.“
Políbil ji. „Já rád. A ten statut svobodné ženy si užij. Mám totiž v plánu tě o něj velmi brzy připravit,“ zašeptal jí do ucha.

***

„Tak jak jí je?“
Severuse ten hlas překvapil. Nečekal, že Harry bude v tuhle noční hodinu ještě vzhůru a už vůbec nečekal, že na něho bude na gauči očividně čekat. A přesto tomu očividně tak bylo.
„Prosím?“
„Říkal jsem si, že jestli jsi odešel tak pozdě v noci, tak se buď něco stalo, nebo se Alison probrala. A protože vypadáš v celku klidně, tak bych řekl to druhé. Tak… jak jí je?“
Pomalu přikývl. Takovou logiku by od toho kluka nečekal. I když… měl by si už zvyknout na to, že to není malý kluk. „Jo, je jí celkem dobře. Zase usnula, musí si teď pár dní poležet.“
„A mrně?“
Severus jen pokrčil rameny. Věděl, jak podobné případy mohou končit. A nechtěl nad tím uvažovat. Popravdě nechtěl ani moc doufat.
Povzdechl si. „Zatím dobrý, ale… uvidí se.“ Nechtěl příliš doufat, věděl, že nejhorší je zklamání. mračil se na koberec a představoval si všechny ty scenerie, které mohly nastat. ani nepostřehl, kdy Harry náhle sevřel jeho paži. „To bude dobrý,“ řekl jen.
Byla to pitomost a stejně jako kdyby to bylo přesně to, co v tu chvíli Severus potřeboval slyšet. Že to bude dobré, že jejich dítě nezemře, že se kvůli tomu Alison znovu nezhroutí, že ho neopustí, že… prostě že na chvíli nemusí být on ten silný. I když vlastně nechápal, kdy nastala ta změna a Potter začal utěšovat jeho.
Lehce si pročistil hrdlo, měl ho podivně stažené. „Ehm… kde je Jessica?“
„Spí. Konečně. Jenom O zlatém kotlíku jsem říkal alespoň osmkrát. Kdykoliv jsem se už chtěl zvednout, tak vyskočila, že nemůžu odejít, že chce ještě…“ Odmlčel se. „Myslím, že má pořád hrůzu, že ji někde necháme, nebo ji zase pošleme zpátky.“
„Bohužel musím konstatovat, že má na to plné právo. A to máme štěstí, že měl Goldman natolik soudnosti a rovnou ji Alison vrátil. Nevím, co by ta malá dělala, kdyby se dostala ještě někam jinam do cizího prostředí.“
Harry přikývl. „Myslíš, že už bude zítra Alison ve stavu Jessiku vidět?“
Odfrkl si. „I kdyby nebyla, tak by jí v tom nic nezabránilo.“
Dobře, v tom měl asi pravdu. „Tak já půjdu spát.“
Severus přikývl, měl to také v plánu.
„Myslíš, že už bych zítra měl vyzvednout Rikyho? Nebo je ještě brzo?“
„Taky jsem nad tím přemýšlel. I když si myslím, že ty novinářský hyeny budou kolem kroužit pořád, takže bych pro něj klidně došel. A taky už mi začíná docela scházet,“ připustil Severus.
„Docela? Já už se ho nemůžu dočkat. A nesmím zapomenout koupit Molly kytku.“
„Myslíš si, že kytka je dostatečný vděk za to, že ho u sebe měla skoro po celou dobu procesu?“
„A ty si myslíš, že Molly něco jiného přijme?“
Severus chtěl něco namítnout, ale musel uznat, že Potter má pravdu. V tomhle byla žena zcela iracionální a větší dar by snad i brala jako urážku.
„Fajn, ale ať to koště alespoň nějakou chvíli vydrží.“
Harry jen přikývl, než se otočil směrem k pokoji, který mu byl v Severusových komnatách přidělen jako ložnice.
„A Harry?“
Otočil se. Skutečně mu Severus právě řekl jménem? Tak to bude vážné!
Muž tam však jen tak stál a nevypadalo to, že by mu bylo do řeči. „Děkuji,“ řekl nakonec. Mladík zamrkal.
„Za všechno. Za to, žes do tohohle případu šel. Za to, žes tam byl pro Alison. Za to, žes to udělal pro mě. Prostě za všechno. Vím, že nesnášíš, když někde musíš používat svoje jméno, o to víc si vážím, že…“ Najednou nevěděl, jak pokračovat. Nebyl zvyklý děkovat, protože málokdy dal někomu příležitost, aby mu bylo za co děkovat. Ale nedělal si iluze, že by tohle zvládli, kdyby na své straně neměli Chlapce, který přežil. Nebo kdyby jim pomoci nechtěl. „Prostě děkuji,“ dodal nakonec.
Harry se krátce usmál. „Tohle pro sebe členové rodiny, dělají, ne? Že si pomáhají?“
Severus několikrát zamrkal. Rodiny?
„To znamená, že nemáš zač,“ doplnil hned Harry. „Dobrou noc, Severusi.“
„Dobrou noc,“ odpověděl, když dveře cvakly. „Harry.“

A už nás čeká jen Epilog! Původně jsem vám ho chtěla dát jedině výměnou za 2 povídky od vás, ale nevěděla jsem, jaký by byl ohlas. Tak tedy, buď bude epilog za týden, nebo ve chvíli, kdy mi na mailík dorazí 2, třeba i kratičký, povídky nějak napojené na Všechno zlé, nebo na téma "Nejzvláštnější pár HP". Bude se těšit na vaše příspěvky! :)

Návštěvní kniha

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek