Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 55. - Rozsudek

V hlavě měla prázdno, v srdci ještě větší. Ani slzy jí nezbyly. Jediné, co věděla, bylo, že tohle je absolutně v hajzlu.
Absolutně!
Nezbylo jí nic. Nic. Nic a nikdo na celém světě, kdo by ji v tu chvíli dokázal pochopit, nebo utěšit. Protože tahle bolest nebyla vidět.
Slyšela, že na ni někdo mluví, na zádech cítila ruce, nejspíš Severus, možná Harry. Netušila. Ale to už stejně bylo jedno, všechno bylo jedno. Úplně všechno.
„Prosím žalující stranu, aby se při čtení rozsudku postavila, jinak toto chování bude považováno za pohrdání soudem,“ vyrušil ji hlas.
Zcela automaticky se postavila na nohy, i když vlastně vůbec netušila, k čemu jí to bude.
„Jako důvod svého rozhodnutí uvádí Starostolec rozsudek k žalobě číslo 809678, tedy žádost pana Edwarda Fagana, aby bylo výše zmíněné manželství rozloučeno podle zákona č. 746 Sb. z roku 1748. Po pečlivém prozkoumání všech dokumentů a zvážení všech ukazatelů se Starostolec většinovým hlasováním rozhodl pro… vyhovění této žádosti.“
Cože? Jakže? Vyhovění? Takže to znamená…? V první chvíli jí to vůbec nedošlo, tedy alespoň do chvíli, než k ní přiskočil Harry a divoce ji objal. Vyhovění? To jako… jako… jako… jako… jako…
„Alis, slyšela jsi to?“ zahučel jí do ucha Harry, ale ona to snad ani nevnímala.
„Prosím o klid!“ ozvalo se bouchání kladívka.
„Tato rozluka od stolu a lože bude datována k 31.12. 1991, tedy tři roky od doby, kdy oba manželé svorně potvrdili, že spolu naposledy konzumovali své manželství. Z toho vyplývá následující. Jessica A. Gordonová, je zbavena rodného jména Gordonová a přejmenována na Goldmanovou, podle svého právoplatného otce. Tento údaj musí být bez prodlení uveden na všechny dokumentace. Jako dítě narozené mimo magický svazek, bude dívce zakázáno studovat ve školách třídy M a vyšší a bude předána do péče otce, který rozhodne o jejím dalším osudu.“
Alison střelila pohledem do publika, kde seděl trochu vykolejený Gary, ale ten jakmile zahlédl její pohled ji ujistil, že on jí problémy dělat nebude. Který rozhodne o jejím osudu, takže by mohla…
„Jelikož se i on dopustil mravního přestupku a zplodil nemanželského potomka, bude na výchovu Jessicy A. Goldmanové dohlížet sociální pracovnice, a to po dobu minimálně pěti let. Co se týká majetkových záležitostí, je nutné zažádat o vyrovnání majetků do tří let od podání žádosti, či určení data rozluky, tedy od roku 1991. Jelikož tento krok nebyl proveden ani jednou ze stran, nemá Alison Dayová právo na žádné majetkové vyrovnání, kompenzaci, či vydání svého věta. Dále také nesmí již více užívat jméno Gordonová, ani využívat výhody plynoucí z jména této rodiny. Stejně tak pan Wilbur Gordon nemá právo vyžadovat své majetky či investice, které vložil do své ženy. Opět zcela bez možnosti odvolání.“
Zcela upřímně jí ani na jedné z těch věcí nezáleželo.
„K dalším žalobám. I když byly žaloby proti paní Dayové za nelegální zákroky staženy a proti obžalované zůstaly pouze nepřímé důkazy, byl i tak soud těmito nařčeními znepokojen. Z tohoto důvodu je paní Dayové v následujících třech letech pozastavena léčitelská licence, s odkladem na deset let, pokud tuto podmínku poruší. Po uplynutí této doby bude záležet na zaměstnavateli, zda obnoví primariát, či nikoliv. Žaloba vznesená proti straně pana Fagana a neznámému pachateli ohledně úmrtí Michela DeLaclaire se pro nedostatek důkazů z cizího zavinění tímto zamítá. Proti tomuto rozsudku je možné se odvolat.“
V síni nastalo ticho.
Všichni očekávali, zda bude pokračovat. Nikdo nevěděl, kolik žalob bylo nakonec vlastně vzneseno.
„Tímto je tento soud ukončen. Prosím povstaňte!“
Všichni vstali ze svých míst a čekali, dokud se Starostolec oficiálně nerozejde. Potom nastal shon a vztekání se a radost, podle strany, které lidé fandili.
„Alis,“ položil Harry ruku na rameno Alison, která stále seděla na svém místě a ani se nepohnula. „Alis, no tak… je po všem! Dokázali jsme to!“
Vroucně ji objal, i když její objetí bylo víc než chabé. Zřejmě byla cokoliv, jen ne při smyslech.
„Chápeš? Dokázali jsme to!“
Hleděla na něho nechápavě, její mozek to stále odmítal pochopit.
„Říkal jsem ti, že bude dobře,“ objaly se okolo ní silné paže. A tentokrát nebyly Harryho, tentokrát byly mnohem silnější a bezpečnější. Než kterákoliv náruč.
„Gratuluji,“ objevila se vedle nich Christenová. I když ty gratulace byly věnována především jejímu exmanželovi.
Fagan pomalu její ruku přijal.
„To s tím zákonem, to byl výborný nápad.“
„Taky byl můj,“ ušklíbl se.
Povzdechla si. „Je krásné vědět, že se některé věci nemění. Ale musíš uznat, že jsem ti dala pořádně zabrat.“
Lehce mlasknul. „No, musím uznat…“
Že by pochvala?
„… že jsem tě vycvičil dobře.“
Odfrkla si.
„Asi bych se měl jít rozloučit s tvým mandantem.“
„Když ti rozboje hubu, můžu tě obhajovat?“ zeptala se ex-Faganová se zájmem.
„To ti tak scházím?“
„To ne, ale měla bych přístup k fotografiím, na kterých budeš mít monokl,“ dodala, než se pomalu otočila a jen přes rameno dodala. „Pokud bude hodně padlý na hlavu, uvidíme se u odvolacího soudu.“
Vztah těch dvou Harry nikdy úplně nepochopil. Kdyby ta ženská nestála na druhé straně, snad by si ji i oblíbil. Teď na to však neměl myšlenky.
„Kde je Gary?“ zeptala se najednou Alison.
Harry viděl, jak sebou zapisovatel cuknul, Severovi se tenhle zájem o Goldmanovu osobu moc nezamlouval.
„Nevím, naposledy byl v publiku.“
„Musím ho najít,“ vydechla a začala se zbrkle rozhlížet.
„Určitě tu někde bude.“
„Musím ho najít hned. Co když si to rozmyslí a Jessicu mi nevrátí?“ napadla jí náhle děsivá myšlenka. Co kdyby ho třeba Gordon uplatil, aby jí takhle ublížil. No, byl by to rozhodně jeho styl. A i když její teď-už-téměř-bývalý manžel právě cosi vykřikoval na druhé straně soudní síně, nemohla si být jistá, že už tak neupletl nějakou neplechu.
„Klid, klid… Alison, uklidni se!“ popadl ji Severus za ruku. „Hlavně, klid ano? Nic takového neudělá, znáš ho… tak klid.“
„Ale má pravdu, měli bychom ho najít.“
To se ovšem řeklo snadněji, než se udělalo. Hned před síní se totiž na ně sesypaly novinářské hyenky a odmítaly je pustit byť na krok, dokud jim nezodpoví několik otázek. Harry se snažil probít Alison, zatímco Severus jim dělal cestu davem a očividně si to velmi užíval. Byla jich však převaha. Nakonec museli zasáhnout soudní strážci a novináře vyvést, jinak by se odtamtud snad nikdy nedostali. Jen díky tomu mohli vidět i Goldmana, který právě vycházel z kanceláře soudního zapisovatele.
„Gary!“ vrhla se k němu Alison. Za celou dobu procesu ho neviděla. Jen si napsali několik dopisů, ale jinak se setkávali pouze n vzdálenost lavice svědků. V jeho tváři byla trocha bolesti, snad to jí zabránilo, aby ho objala. Nakonec mu jen sevřela obě paže.
Chvíli mlčeli.
„Je mi to líto,“ řekla nakonec. Nemusela zdůrazňovat, o čem to mluví. „Nechtěla jsem… nevěděla, jsem… vážně.“
„Já vím… nevyčítám ti to.“
„Jak… to vzali?“ Nedělala si iluze, že o jejich malém románku teď neví celá Anglie, s jeho ženou v čele.
„Alice mě vyrazila, to myslím mluví za vše.“
Měla pocit, jako kdyby jí někdo kopnul do žeber. Věděla, jak moc Gary na své rodině lpí a ona mu to teď všechno zničila. Všechno a to jen proto, že…
„Gary, já… já…“
„To je dobrý!“ přerušil ji, možná trochu prudce. „To… já… Hele, prostě to nech plavat. Hlavní je, že tobě to dopadlo. Vynutil jsem soudní příkaz,“ zvedl list, který svíral v ruce, „takže jestli chceš… můžeme rovnou dojít pro Jessiku.“
Přikývla.
Chtěla, rozhodně chtěla.

***

„Je mi líto, ale Jessica Dayová je pod přísným dohledem a…“
Harry chtěl něco odseknout, ale Gary ho předběhl. Strčil pracovnici před tvář doklad a pořádně s ním zamával. „Vidíte tohle? To je soudní rozhodnutí. Že Jessica Goldmanová,“ zdůraznil její nové jméno, „smí opustit domov se svým otcem, tedy se mnou. Máte k tomu něco?“
Žena mrkala jako panenka. Ještě se k ní nejnovější zprávy očividně nedostaly. Nakonec tedy jen vzala dokument a odešla si vše ověřit.
Harry mezitím hledal dívku. Okolo něho se rojilo hodně dětí, které si ho pamatovali a chtěli zase vyprávět, ale ji nikde neviděl. Až nakonec ji spatřil. Zalezlou úplně vzadu pod stolem, stočenou do klubíčka s plyšákem v náručí. Vypadala tak drobně a zranitelně, že se mu nad tím sevřelo srdce.
„Jess… Jessiko, ahoj,“ sehnul se k ní.
V první chvíli se jí v očích zalesklo, ale potom se stáhla ještě hlouběji do rohu.
„No tak, přeci se mě nebojíš.“
„Běž pryč!“
Nechápal to.
„Zas ode´deš a necháš mě tady, bež p´yč!“ zopakovala plačtivě a začala natahovat.
„Ne, přišel jsem si pro tebe.“
„Já s tebou nikam ne´ci. ´ci mámu!“
„Maminka čeká venku.“
„Tak ať p´ijde sem!“
Těžko jí bude vysvětlovat, že sem Alison nepustí. „To nejde, broučku, ale už na tebe venku čeká a moc se na tebe těší!“
„Já ti neveřím.“
Co jí na to měl říci? Netušil, co si tu ta holka prožila, netušil, jak to udělat, aby ho poslechla. A tahat ji násilím se mu nechtělo. V tu chvíli se vedle něho objevil Gary.
„Co je?“
„Nechce ven,“ postěžoval si Harry, když vykoukl ven.
„Ne. Proč ne, slečno?“ neodpověděla. „To nepůjdeš ani se strejdou Garym??“
Zavrtěla hlavou.
„Ale to se mámě nebude líbit. Takže,“ pokračoval po chvíli, „víš, co ti máma dělá, když neposloucháš, viď? Takže máš na výběr, buď teď rychle vylezeš a půjdeme spolu za mamkou, nebo…“ Jeho hlas zněl klidně a snad i mile a přesto pevně.
Harry si nebyl jistý, jestli tohle bude fungovat, ale k jeho překvapení se dívka po chvíli odlepila od zdi a připlížila se ven. Když vylezla na světlo, byly vidět její propadlé tváře a bledá pleť. „Můžu maminku a´spoň vidět?“ optala se. Zřejmě stále nevěřila, že si pro ni přišla. „Já nechci p´yč s tím o´klivým pánem.“
Ošklivým pánem? Bylo snad možný, aby si tu pro ni někdo byl? Gordon? Nebo nějaký sociální pracovník? Ale vždyť na tom nezáleželo.
„Žádný ošklivý pán, jen já a mamka, ano?“
Přikývla.
„Dobře, běž se rozloučit a půjdeme, ano?“
Přikývla a rozběhla se pryč.
„Páni,“ vydechl Harry, „vy to s ní fakt umíte.“
„To je praxe po třech dětech,“ odvětil, ale jeho rysy náhle opět ztvrdly. Očividně to nebyla jen manželka, u koho upadl v nemilost.
Harry se raději vydal za dívkou, než aby na tohle musel reagovat. Nechtěl říkat, že to bude dobré, protože… prostě nevěděl, jestli tohle ještě někdy bude dobré.
„Vidíš,“ ukázal Harry na Alison, která netrpělivě čekala před domovem, „říkal jsem ti, že tu maminka čeká.“
Dívka se k němu víc přitulila. „A myslíš, že mě je´tě ´ce?“
„Proč by tě nechtěla?“ nechápal.
„Bude teď mít nový miminko, proto mě sem dala, ne? Nemohla bych zůstat s tebou?“
Harry ani nestíhal ty dětské myšlenkové pochody. „Ne, ne, ne…“
„Tak mám zůstat tady?“ zeptalo se ho opět dítě.
„Ne, tak jsem to nemyslel. Za to nemůže maminka, že jsi tady. Ale jeden moc ošklivý pán. Ten, jak na maminku tehdy v kuchyni tak moc křičel, vzpomínáš? Ale teď už je pryč a maminka se na tebe moc těší, ano? Tak utíkej za ní,“ nabádal ji. Moc dobře totiž viděl Alison, která stále stála na svém místě a vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí, že k ní vlastní dcera nechce.
Jessica se ještě víc přitiskla k Harryho nohám.
Alison se úplně zachvěla. „Proč ke mně nechce?“
Harry se sehnul k dívce a něco jí zašeptal do ucha. Nikdy se nikdo nedozvěděl, co to bylo, ale v další chvíli na něho Jessica střelila jeden rychlý pohled, než se vrhla ke své matce. Alison padla na kolena, aby mohla svoji dcerku obejmout.
„Holčičko moje,“ rozbrečela se.
„Mami… mami…,“ opakovala pořád dokonala Jessica a vypadalo to, že se odmítá své matky byť jen na vteřinu pustit. Ale Alison to bylo jedno, neměla v plánu svoji dceru v nejbližší době pouštět. Už nikdy… nikdy… nikdy…
„Půjdeme domů?“ zeptala se.
Dívka nadšeně přikývla, než popadla za ruku Harryho. Alison se místo toho nechala na nohy vytáhnout Severusem, i když zřejmě příliš prudce, protože se jí zamotala hlava.
„Jsi v pořádku?“
Chtěla říci, že ano, ale věděla, že to není pravda. Svět kolem ní se houpal, v uších jí začalo hučet a žaludek se rozhoupal jak vlny při hurikánu.
„Alis?“
„Já… já…“
Neřekla víc, obklopila ji tma.
Já se jdu schovat... 20 komentářů = další kapitola zítra ráno

Návštěvní kniha

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek