Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 54. - Bez možnosti

„Můžeme už začít?“ optal se jednatel Starostolce netrpělivě.
Christenová se rozhlédla, než se otočila na soudce. „Omlouvám se, ctihodnosti, ale jeden z našich svědků si ještě... musel odejít něco zařídit.“
„Máte deset minut, poté začneme i bez jeho přítomnosti.“
Žena přikývla, než se otočila kamsi za sebe a prohodila několik napjatých slov se svým zapisovatelem. Ten několikrát přikývl a zmizel.
To jejich zapisovatel, Severus, seděl na svém místě, a ač přišel také později, teď už netrpělivě posedával na své židli a čekal, až bude moci zapisovat. Poklepával brkem o pergamen a Harry si byl téměř jistý, že už teď tam vykloval pěknou díru. A určitě přes celý arch papírů, co jich měl před sebou.
„Nervózní?“ zašeptal k němu.
„Nikoli,“ odtušil Severus stroze. Takže nervózní byl. Harry jenom nevěděl, zda to bylo blížícím se jednáním, nebo…
Náhle se na druhé straně rozhostil hluk. Jako kdyby přišla zpráva, která všechny znepokojila a… zřejmě tomu i tak bylo. Zapisovatel se sehnul ke Christenové, která ihned vyskočila na nohy, než předala zprávu Gordonovi, který reagoval podobně.
„Co se to děje?“ divila se Alison. Nechápal ani Harry po jejím boku.
„Nemám tušení,“ mračil se Fagan. Nevěděl, co se děje a to ho… štvalo.
„Ctihodnosti,“ vrhla se Christenová k soudci, „právě mi bylo oznámeno, že náš svědek Michel DeLaclaire před chvílí zemřel.“ Snažila se mluvit potichu, ale vše bylo strašně slyšet. V tu chvíli to sálem zašumělo a všichni vrhli vyděšené pohledy k Alison a celé její lavici.
Alison zbledla. Michel byl mrtvý? vyděsila se. A v tu chvíli nevěděla, jestli jí více vadí jeho smrt, nebo fakt, že by jí to mohli přišít. Nevěděla, jestli to byl tenhle kluk, který je zradil, i když jeho přítomnost u výslechu byla asi více, než výmluvná, ale… smrt?
Střelila pohledem k Severusovi.
Ten si jí v první chvíli nevšiml a poté se zatvářil rozladěně. „Co je?“ nechápal.
Jen zavrtěla hlavou. "Já to nebyla, přísahám!" hodila na Fagana zděšený pohled.
"Klid, klid... jen žádné předčasné závěry," mírnil ji, než se také vydal k soudnímu stolci.
Harry se však nenechal tak lehce zmanipulovat. Nenápadně se nahnul za Snapea a za předstírání, že něco hledá se zeptal: „Cos mu udělal?“
„Nic.“
Příliš krátká odpověď na to, aby to byla pravda.
„Jen měl přestat kouřit. Balení a kouření doma sušených rostlin může být... nebezpečné,“ dodal lektvarista téměř nezaujatě.
Harry jen sevřel oči. Nechtěl ani věděl, co mu do těch cigaret dal, i když je pravda, že to bylo geniální. Pokud je ta látka nezjistitelná a Harry si byl jistý, že skutečně je, a ten muž už měl kouřením podlomené zdraví, byli z obliga. Jen kdyby Harryho přestal hlodat ten červíček spoluviny.
„Je ti jasný, žes možná právě zabil nevinnýho kluka?“
„A když ti řeknu, že ten nevinný kluk měl šuplík plný Rikyho a našich fotek a na zítřek domluvenou schůzku s Holoubkovou, budeš ho pořád litovat?“
Myslí mu problikla myšlenka Rikyho vláčeného na předních stránkách novin až do jeho dospělosti a v tu chvíli bylo rozhodnuto. „Doufám, že trpěl.“
„Ctihodnosti, s přihlédnutím k těmto závažným skutečnostem, žádám o odložení soudního řízení, dokud se smrt mého svědka neobjasní.“
„Můžou na něco přijít?“ sklonil se Fagan k zapisovateli.
Ten na něho vrhl trochu překvapený pohled, ale jinak nehnul ani brvou. „Ne.“
„S tím mohu jen souhlasit,“ narovnal se Fagan. „Především proto, aby bylo jméno mé mandantky očištěno. opět totiž z důrazňuji, že v době, kdy pan DeLaclaire zemřel, seděla má mandantka celou dobu zde. A v případě, že by měl někdo pochybnosti, zdůrazňuji, že jsem o figurování paní DeLaclaire v případu neměli ani ponětí."
Sálem to lehce zašumělo.
"Bylo by však možné mi dát prostor alespoň na jednoho svědka?“
„Dnes?“
„To nemáš ani trochu úcty k tomu mrtvému?“ prskla na něho jeho bývalá žena.
Pokrčil rameny. „Ten už nikam neuteče.“
Nadechovala se k tomu, že ho pěkně zpraží, ale nakonec si to rozmyslela. Místo toho kývla soudci a vrátila se na své místo. „Jednoho svědka,“ řekla jen.
„Jistě,“ kývl Fagan, „rád bych požádal na lavici svědků pana O´Donella.“
Sálem to opět zašumělo jako v úlu. Kdo kdy slyšel o tom, aby se jako svědek povolával člen Starostolce? A O´Donell byl z toho očividně překvapen zcela stejně.
„Nebojte, tentokrát žádná korupce,“ nadhodil Fagan a sám se zasmál svému vtipu. Jako jediný. Jmenovaný člen Starostolce sešel na lavici svědků, přísahal na svou magii a čekal.
„Pana O´Donelle, vy se vyznáte ve starém právu, že? Mohl byste nám prosím osvětlit, proč toto manželství, o kterém tu jednáme, nemůže být rozvedeno?“
„Protože se nejedná o sňatek v dnešním slova smyslu, ale magický svazek, který byl proveden podle zákona č. 746 Sb. z roku 1748.“
„Mohl byste nám tento zákon více přiblížit?“
O´Donellovi se zajiskřilo v očích a dalších pět minut poslouchali úžasnou plejádu paragrafů a dodatků, které ten muž sypal z rukávu zcela monotónním hlasem.
„Výborně,“ řekl nakonec Fagan, „takže základem je fakt, že tento zákon, tento jediný konkrétní zákon byl vyjmut ze všech pozdějších novelizací a rušení, je to tak?“
„Ano, u tohoto zákona byla udělána výjimka a jeho platnost je nezpochybnitelná a neslučitelná s žádným jiným zákonem do dnešních dní. Ani se zákonem, podle kterého je možné se rozvést.“
Harry nevěděl, kam tím ten člověk míří. Vždyť tím, co tu ten chlap říkal, tak by Alison s tou její žádostí měli hned na začátku poslat k šípku a nějaký rozvod tu vůbec neprojednávat. „A mluvíme o celém zákoně,“ ujišťoval se Fagan.
„Ano, o celém.“
„Týká se to všech paragrafů od 1. do 89.?“
„Ano, všech paragrafů.“
„I dodatkových paragrafů, které byly dodány v novelizaci o rok později?“
„Ano i těch!“ Ten muž začínal být netrpělivý.
„Takže dodnes skutečně platí příkladně i § 15, ve kterém se říká…“
„Pane Fagane!“ rozohnil se člen poroty. „Platí všechny, plně a nezpochybnitelně, mohli bychom se posunout dále?“
Fagan se ušklíbl. „Jistě, ctihodnosti. Pane O´Donelle, když platí dodnes všechny paragrafy, mohl byste mi přečíst znění § 90, který byl připsán dodatkem roku 1850?“
Muž nechápal, ale nasadil si monokl a dal se do čtení. „Kromě zesnutí jednoho z manželů, může být manželství dle tohoto paragrafu rozloučeno také v případě, že spolu tito dva manželé dobrovolně nebudou sdílet stůl a lože. Tato rozluka musí být z obou stran zcela dobrovolné, žádnou okolností vynucené, a to po nejkratší dobu dvou let. Pokud oba partneři shodně odsouhlasí, že nepobývají ve společných prostorách, neváže je k sobě majetek, movitý či nemovitý statek ani potomek a pokud po dobu ne kratší než dva roku nebude konzumováno manželství a žádná ze stran se nepokusí tento stav změnit, je tímto manželství na základě magické úmluvy rozloučeno od stolu a lože. Po uplynutí doby dvou let je tímto sňatek anulován…“ Jeho hlas trochu přeskočil. „… a oběma manželům zanikají závazky, kterých nabyly vstoupením do magického svazku podle výše zmíněného zákona.“
Jeho hlas dozněl v sále a rozhostilo se ticho. Alison i Harry zírali, Christenova valila bulvy stejně jako většina Starostolce a jen Fagan se tvářil jak dobře nažraný kocour.
„Výborně, pane O´Donelle, byl byste tak laskav a přečetl mi záznam výpovědi mé mandantky z prvního dne výslechu. Odtud, prosím… Co odpověděla na otázku, kdy s manželem naposledy sdílela lože?“
„Prosinec roku 1988, kdy jsem naposledy přijela na Vánoce domů.“
„Výborně. A její muž?“ podal muži další záznam výpovědi.
„Někdy v Vánoce, asi tak 88. Pak už se ani neobtěžovala jezdit na svátky.“
„Výpovědi se tedy shodují?“
„Ano.“
Fagan se samolibě ušklíbl. „A to znamená co?“ nadhodil.
„Ctihodnosti, tohle přeci nejde… tohle… tohle…“
„Tohle co?“ otočil se na svoji bývalou ženu Fagan. „Tohle znamená jen to, vážený soude i poroto, že žádám, aby toto manželství nebylo rozvedeno, ale rozvázáno od stolu a lože, jak to je uvedeno v zákoně. Proto, jak oba manželé svorně vypověděli a pan O´Donell potvrdil, obě tyto podmínky byly naplněny již k datu 1990.“
„Námitka, ale to přeci nejde!“ vyskočil Gordon jako čertík z krabičky.
„Nejde? Chcete snad změnit svoji výpověď?“
„Ne, ale…“
„Chcete snad tvrdit, že jste se svojí ženou měl styk i v pozdějších letech?“
„Ne, ale…“
„Chcete snad tvrdit, že jste spolu i nadále sdíleli společné prostory?“
„Ale, ale…“
„Potom tu ale není žádné ale!“ prskl mu do tváře Fagan, když se opřel o zárubeň Faganovi lavice.
„Pane Fagane, kroťte se. Paní Christenová, máte k tomu nějaké otázky?“
Hrabala se v papírech, od hlavy se jí kouřilo, ale nic neřekla. „Ne, ctihodnosti.“
„Soud bude pokračovat za dva dny. Pokud do té doby již žádná ze stran nepřinese nové skutečnosti, bude na tomto jednání vynesen rozsudek.“
Harry vypustil páru nosem, když se rozeznělo kladívko a podíval se vedle sebe na pobledlou Alison. Tohle budou dlouhé dva dny.
Dlouhé.
Dlooooouhé.
Nejdelší v Harryho životě, jak se přesvědčil o dva dny později. Měl pocit, že za tu dobu musel zešedivět, ale náhle to bylo tady.
Dnes bude den D.
Teď začne hodina H.
„Prosím povstaňte. Předseda Starostovce nyní vynese rozsudek v případu Alison Dayové-Gorodové vs. Wilburga Gordon. Na žádost Alison Gordonové, rozené Dayové, projednával Starostolec věc Žaloby o rozvodu manželství podaného dne 17. března letošního roku, podací číslo 678650, který se začal projednávat třicátého dne, téhož měsíce. Starostolec se rozhodl následovně…“
V místnosti vládlo hrobové ticho, jen Alison hluboce vydechla, v hlavně se jí honily myšlenky na vraždu pokud to ten páprda neřekne rychle. A nebyla jediná.
„Žádost žalující strany Alice Dayové v zastoupení právním zástupcem Edwardem Fagenam se… zamítá…“
Halou to zašumělo.
„… v plném rozsahu…“
Alison se pomalu sesunula na svoji židli, v tváři absolutní pocitové vakuum.
„… a to bez možnosti odvolání.“

Já se jdu schovat... 20 komentářů = další kapitola zítra ráno

Komentáře

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek