Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 50. - Harry Potter zasahuje

Harry zoufale vydechl.
Spolkl další lok vody z fontánky a unaveně se opřel o stěnu. Byl zoufalý a vyčerpaný. I když se ho tenhle případ v podstatě vůbec netýkal, měl pocit, že právě prohrál.
Po přerušení procesu museli ihned dostat Alison pryč, aby se nezhroutila. Šla sice sama a tváře se statečně, ale když jí potom podával sklenici s vodou, rozbila jí, jak se jí chvěla ruka. A když vypovídala o tom, že ty zákroky skutečně prováděla, chtěl se jí hlas tak, že nebyla skoro schopna to doříct. Fagan ji samozřejmě stačil ještě seřvat, proč to neřekla už dřív, ale Alison podle Harryho názoru měla pravdu, jak mohla považovat za důležité něco, co se stalo někdy před x lety? Harry musel Fagana hodně krotit, aby si svůj vztek vyléval někde jinde. Nejlépe na své manželce, která byla bezesporu zdrojem onoho vzteku. A ne na téhle těhotné ženě, která i tak vypadala, že se složí.
Harry se opřel o stěnu a přemýšlel, co budou dělat dál. Věděl, že tenhle rozvod nebude procházkou růžovým sadem, ale skutečně začal uvažovat o tom, že to celé nebyl dobrý nápad.
Sjel po stěně do dřepu a dlouze vydechl. Potřeboval by chvíli na vzduch.
Jeho myšlenky byly přerušeny, když v davu na rohu chodeb zahlédl Faganova zapisovatele. Na chvíli ho napadlo, jestli náhodou nejde pro něho, aby se vrátil zpátky. Muž si ho však nevšímal. Naopak se rozhlížel, jako kdyby měl strach, aby ho někdo nezahlédl a poté se prosmýkl pryč.
Harry se zamračil.
Rozhlédl se kolem a vydal se za ním. Nemusel ho sledovat ani příliš dlouho, když spatřil, jak se zapisovatel nenápadně přichomýtl k jednomu z mužů a pustil se s ním do hovoru. Byl to však podivný rozhovor, krátký, velmi stručný a…
Zamračil se ještě víc.
Ten muž mu dával… peníze?
Proč peníze?
Úplatek?
Nestačil však zjistit ani pomyslet víc, když uslyšel ten nechutný hlásek. „Pan Potter! Pan Potter! To je Harry Potter!“
Blesk! Blesk! Blesk! Blesk!
Nestačil se ani nedechnout, v další chvíli si jen kryl oči, aby neoslepl. Trvalo mu dobrou půl hodinu, než se těch novinářských hyen dokázal zbavit.
„Kde jste byl?“ obořil se na něho Fagan, když se Harrymu konečně podařilo dostat se zpět. „Vzdoroval jsem náletu supů,“ odvětil mladík. Jeho pohled však sklouzl na obrýleného mužíka, který poslušně seděl za svým stolem a cosi zapisoval. Harry se zamračil. Copak se mu to zdálo? Ale ne, viděl to… no, viděl něco. Nevěděl však, jestli to byla skutečně nebo ne. Jestli šlo o úplatky, nebo něco zcela jiného. A nechtěl toho muže osočit bez jediného důkazu. Byl však rozhodnutý si na něj pěkně posvítit.
„Já už u Merlina nevím!“ zoufala si Alison. „U Merlina, je to už skoro deset let, myslíte si, že si pamatuju, co jsem jim dělala?“
„Pomohlo by to,“ odvětil Fagan zcela flegmaticky. Alespoň bychom věděli, na co se při zítřejším jednání máme těšit.
„Co to máte?“ vyzvídal Harry a podíval se na seznam, nad kterým se právě dohadovali.
„Seznam žen, které podaly žalobu. U jedné z nich paní Dayová tvrdí, že se jednalo o ukončení těhotenství. A to ve 30 týdnu!“ zamračil se na ni.
Harry nevěděl, jestli mu vadí etické hledisko, nebo fakt, že to teď musí žehlit.
„A to jsem je měla nechat, aby jí to udělali někde na půdě násadou od koštěte!“ odsekla mu žena zpátky. „Protože to přesně by se stalo! Ten hajzl, co si říkal její manžel, by to nenechal jen tak, donutil by se zbavit se toho dítěte, protože by to pošpinilo jeho pověst! Vy možná nevíte, jak podobné případy končí, ale já ano! Viděla jsem, jak vypadá zpackaná interrupce a byla bych skutečně šťastná, kdybych to už nemusela vidět znovu!“
„Tu svoji horlivost si nechte, až to budete vysvětlovat soudu.“
Alison si povzdechla. „To jsou prostě věci, který vy chlapi nepochopíte. Stejně jako tyhle sračky,“ strčila do pergamenu, „podobný zhovadilosti můžou napadnout jenom chlapi. Žádná ženská by ze sebe dobrovolně nenechala vyříznout dítě v době, kdy už cítí, jak kope. Ale to je vám všechno jedno, jen když vám to nepochroumá vaši alabastrovou pověst!“ rozčilovala se, jako kdyby za to všechno mohli Harry s Faganem a tím obrýleným možná-zrádcem. Víc jim však neřekla, jen se zvedla a práskla za sebou dveřmi přilehlé toalety.
Harry se zahleděl na seznam jmen u svých nohou. A v tu chvíli ho přepadl nápad. „Mohl bych si to půjčit?“
Právník si ho změřil pohledem. „Pokud máte v plánu něco pitomého, rozmyslete si to.“
„Pitomého ne, jen možná šíleného.“
Neodpověděl hned. „Tak buďte šílený alespoň diskrétně.“

***

„Dobrý den, řediteli, měl bych na vás prosbu.“ To bylo všechno, co Harry řekl, dokonce i to zaklepání bylo spíš zdvořilostní. Rychle kývl na zástupkyni, která seděla u stolu a zřejmě spolu s ředitelem něco vyřizovali, ale o mnoho víc pozornosti jí nevěnoval.
„Pane Pottere,“ vydechla McGonagallová, jako kdyby mu právě chtěla spílat za jeho špatné chování. „Co to má…?“
„Jen minutku,“ ujistil ji, než se opřel o Brumbálův stůl. „Potřeboval bych si půjčit Dobbyho.“
„Dobbyho? A k čem…“
„Osobní záležitost. Mohu?“
Brumbál jen mrkl. „No, pokud bude chtít, tak…“
„Děkuji,“ narovnal se. „Omlouvám se za vyrušení. Pěkný den.“ A byl pryč.
Oba jeho bývalí profesoři za ním zůstali nejistě hledět.
„Náš malý chlapeček nám dospěl,“ povzdechl si jeden z portrétů.

***

„Dobby, poslouchej mě. Potřebuju, abys šel dovnitř do toho domu a pokusil se mi zjistit, kde je právě paní domu. Dostaneš se tam, že jo? Můžeš se optat ostatních domácích skřítků.“
„Dobby, může, pane Pottere. Dobby pomůže.“
„Výborně, zjistíš mi, jestli tam je paní domu a pokud ano, doručíš jí tenhle list. Dáš ho jenom jí, rozumíš? Nikomu jinému. A pokud se ho pokusí zbavit, musíš jí ho vzít, dobře?“
„Dobby, může, pane Pottere. Dobby pomůže.“ A s tichým puf zmizel.
Harry zůstal stát před domem jedné z žalujících žen. Nevěděl, jestli to, co dělá, není absolutní hovadina, ale byl ochoten to zkusit. Žádné vydírání, ani obchody, jen čirá psychologie. Protože pokud to, co říkala Alison, byla pravda, tak je velká pravděpodobnost, že všechny ty ženy jsou to tohohle soudu zataženy násilím. A pokud to bude pravda, mohl by využít své jméno a pověst na to, využít je ve svůj prospěch.
„Tady byste neměl být,“ ozvalo se za ním téměř neslyšně, asi po 15 minutách čekání.
Žena v tenkém svetříku se nejistě rozhlédla kolem a zděšeně si prohlédla Zachránce kouzelnického světa, který stál před ní.
„Jestli vás tu najde můj muž, tak vás zabije.“
„Ať si to zkusí,“ řekl s mnohem větší jistotou, než jakou cítil. „Musím s vámi mluvit.“
„Ne,“ ucouvla hned. „Ne, ne… já… já s vámi mluvit nemůžu. Nesmím. Nechtějte to ode mě.“ „A váš muž po vás může chtít, abyste lhala?“ zarazil ji, aby nezavřela dveře. „Podívejte, já… já nevím… vy víte, proč tu jsem. A já… nevím, co se tehdy stalo, jestli ten zákrok, který vám Alison provedla jste chtěla, nebo ne. Ale… ale jestli vás do toho donutil váš muž a vy řeknete opak, tak Alison zavřou. A nejen to, přijde o práci i o dceru. Už nikdy ji neuvidí a to všechno kvůli vám. To chcete?“
Žena jen uhnula pohledem.
„S tímhle já nechci mít nic společnýho.“
„Ale budete mít!“ zastavil ji. „A už máte, jestli jste svoji výpověď podepsala. Podívejte já… nevím, jestli to je pravda, ale mám pocit, že vás do toho nutí vás manžel. Ten samý manžel, který vás donutil se zbavit svého dítěte. Znovu vás nutí do něčeho, co nechcete a co si budete celý život vyčítat.“
Po jejích tvářích se rozkutálely slzy. Vzpomínky na dítě, které mohla mít a nemá, byly zřejmě i po tolika letech živé.
„Když zítra zopakujete svoji lež, budete tím trpět nejen vy, ale i doktorka, která tehdy zaručila alespoň to, že vám to neprováděli někde pohrabáčem…“
Trhla sebou.
„… a její dcera. A váš manžel zase vyhraje. To je to, co chcete?!“ naléhal na ni.
„Vy ho neznáte! Když nebudu dělat to, co chce, tak mě zabije,“ hlesla. „Myslím to vážně! Zabil by mě i tehdy, kdybych s tím nesouhlasila.“
Harry hleděl na tu bledou, vyděšenou ženu a v hlavě se mu spřádaly ty nejšílenější plány. „A kdybych vám zajistil ochranu, změnila byste výpověď?“

***

„Dobrý den, řediteli, měl bych na vás ještě jednu prosbu.“ To bylo všechno, co Harry řekl, než podruhé během ani ne dvou hodin vpadl do ředitelny. Rychle kývl na zástupkyni, která stále seděla u stolu a vypadala, že brzy začne chrlit oheň.
„Pane Pottere,“ vydechla McGonagallová, „To už je podruhé, co…?“
„Jen druhou minutku,“ ujistil ji, než se opřel o Brumbálův stůl. „Grimmaldovo náměstí je stále volné?“
Nutno říci, že Brumbál opět jen mrknul. „No, ano…“
„Výborně a mohl bych si na pár dní až let půjčit?“
„Půjčit? A k čem…“
„Osobní záležitost. Mohu?“
Brumbál zamžikal. „No, pokud bude chtít, tak…“
„Výborně. A mimochodem, nevíte o nějakém právníkovi, který se zabývá domácím násilím v kouzelnickým rodinách a má právě volno? Měl bych pro něj tak případ až čtyři…“

***

„Pottere, jsou tři ráno!“ mrmlal si pro sebe Fagan, když za sebou zavřel dveře od domu.
„Upozorňuju vás, že pokud to, co mi chcete ukázat, není při nejmenším zlatý hypogriff, tak vás prokleju!“
„Tohle bude stát za celý stádo. Přemístím nás.“
Na to, že panovala hluboká noc, bylo v kuchyni na bývalém ústředí poměrně živo. Až to ostříleného právníka překvapilo. Několikrát zamrkal, když uviděl tváře, které měl tu čest zatím znát pouze z fotografií z dokumentace, která se k němu za malý úplatek dostala.
„Edita Lonrová, žaloba za ukončení těhotenství ve 30 týdnu. Donucená manželem. Gabriela Oldmanová, k žalobě také donucena manželem, ale spíše jako pomsta milenci, než Alison. Niklet Manganová, ta nežaluje, ale dozvěděla se od paní Lonrové, co se děje a chce vypovídat. Před lety se dostala do podobné situace a Alison jí pomohla. Očividně jsou jejich manželé všechno stejní ignoranti. A potom Anita Dreamová a její manžel.“
Fagan zamrkal. „Ten manžel mi tu přijde trochu navíc.“
„Pan Dream tvrdí, že ho Gordon vydírá. Dřív bývali přátelé, ale nepohodli se kvůli finanční záležitosti. Doufá, že by tohle mohla být cesta, jak Gordona vyřídit.“
„Pokud možno na dobro vyřídit,“ ozval se muž a pevně k sobě přitiskl svoji ženu a dlaní pohladil dmoucí se bříško. Harry chápal, že v téhle situaci nestáli o někoho v pozadí, kdo jim bude diktovat podmínky jejich života.
„Za ochranu, pomoc a menší kompenzaci jsou ochotni vypovídat v náš prospěch. A samozřejmě stáhnout žalobu,“ vysvětloval Harry stále konsternovanému právníkovi.
„Poslední žalující se mi sice nepodařilo přesvědčit, ale tři ze čtyř jsou dobrý skóre, ne?“ Fagan na přejel pohledem přítomné. „Pokud je pravda to, co tu pan Potter říká, jak jste tak křivě mohli vypovídat pod Veritasérem?“
„To je na tom to nejlepší,“ poskočil si Harry.
„My jsme pod žádným nevypovídali.“
„Prosím? Ale já viděl spis!“
„No, to já taky,“ řekl Harry a vytáhl okopírovaný spis. „A víte, co je nejlepší? Podívejte se na ten podpis.“
„Jak jste se k tomu dostal?!“ nechápal právník. Spisy z utajených výslechů měla pouze jeho manželka a vyšetřoval z ministerstva, ani soud je ještě neměl k dispozici. To ale nemohlo zabránit panu Weasleymu, aby se nepoptal některých ze svých přátel, kteří by…
Pokrčil rameny. „Mám svoje… zdroje,“ ušklíbl se Harry. „Ale víte… mě by skutečně zajímalo, jak pod výslechem, který vlastně ani nemohl být proveden, může být podepsaný muž, který je podepsaný i pod žádostí o odebrání Jessiky matce.“
„Kde jste sakra přišel k tomuhle!“ vyhrkl Fagan, když se zahleděl na druhý dokument. „Není vám to podezřelé? Nemůže být, že se tenhle… Kingham… nějak moc zajímá o náš případ?“
„Kingham?“ podivil se pan Dream. „Ale ten u výslechu rozhodně nebyl.“
„Vy ho znáte?“
„Samozřejmě, znáte ho i vy. Sedí ve Starostolci jako zástupce obchodního oddělení. Co ten by dělal u výslechu na léčitelskou žalobu? I když… znám ho od Gordona, je to jeho dlouholetý přítel. Obchodní partner. Někteří lidé tvrdí, že i jeho tajný favorit, i když… nejsem si jistý, to jsou asi jen pomluvy. Vždycky mi přišel krajně frigidní.“
„Tak favorit…,“ zamumlal si pro sebe Fagan a na jeho tváři se roztáhl široký úsměv. Úsměv, který Harryho přesvědčil, že tohohle chlapa nikdy nechce mít za nepřítele.

Gordone těš se! Muhahahaha... 20 komentářů = další kapitola

Komentáře

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek