Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 49. – Obviněná

Bouře, která se rozpoutala po prvním soudním dni se nevyrovnalo ničemu, co Harry dřív zažil. Ani v době, kdy se nedobrovolně zúčastnil Turnaje tří kouzelníků. V té době přeci jenom byl Harry chráněn zdmi bradavického hradu, tyhle zdi mu však teď scházely. V současné době už tohle totiž nebyl rozvod desetiletí, ani případ, do kterého je zapojen Zachránce kouzelnického světa, ani soud, ve kterém se proti sobě postavily dvě právnická esa. Tohle bylo všechno dohromady a ještě něco navíc. Napojení Gordona na vysoké kouzelnické rodiny a především jejich ženy, přitáhlo i pozornost publika, které se za běžných okolností politice nevěnovalo.
Zkrátka další soudní den, když se Harry s Alison museli dostavit k Faganovi kvůli rozhovorům o dalším případu, měl pocit, že před budovou stojí snad všichni novináři z celé kouzelnické Anglie. Ta ulička od krbů k soudní síni Harrymu nikdy nepřišla tak dlouhá, zvláště když musel sevřít Alison v náručí, donutil ji se předklonit, aby ji mohl chránit a vyvést jí z toho šíleného davu bez toho, aniž by přišla k úhoně. Ona, nebo kterýkoliv fotograf, který by se k ní jen přiblížil.
Když se společně tlačili tou zdí rukou, nohou, otázek a fotoaparátů, začal Harry dost uvažovat o tom, že vražda by v některých případech neměla být považována za trestný čin. Ale za službu vlasti.
„Kolik bych dostal za úkladnou vraždu?“ zavrčel Harry, jakmile se jim podařilo probojovat se soudní síně, kam už tentokrát měli novináři přístup zapovězený. Starostolec už si očividně nechtěl zopakovat to, co si užil minulý soudní den.
„Podle toho, kolik byste na to měl svědků,“ odvětil Fagan klidně.
„Já nevím, kolik si myslíte, že jich tam je?“ vykoukl Harry ze dveří na davy novinářů.
Fagan k němu jen zvedl tvář, raději to však nekomentoval. Stejně jako nekomentoval příchod svého obrýleného poskoka. „Buďte tak laskavý a nechte si tu vraždu, až budu mít volno,“ vrátil se nakonec k Harrymu.
„Co si myslíte, že nás dneska čeká?“ zeptala se Alison.
Fagan neodpověděl hned. „No… rozhodně bych čekal spíš to horší, potom můžeme být jen mile překvapeni.“
„Ale minule to přeci dopadlo skvěle,“ vložil se do toho Harry.
„Nepodceňujte moji ženu,“ upozornil je jejich právník. „Byl bych velmi překvapený, kdyby nepřišla s něčím… nepříjemným.“
„Co tím myslíte? S čím by mohla přijít?“
„Možností mě napadlo několik, ale pro vaše duševní zdraví, si své typy raději nechám pro sebe,“ věnoval jí krátký a ne zcela upřímný úsměv, než se odebral na své místo. Stejně jako ostatní, protože byl oznámen příchod poroty.
Alison z jeho odpovědi nadšená nebyla, naopak ještě víc pobledla. Podobně jako ráno, kdy se loučili se Severusem a Rikym, kteří oba museli zůstat doma. I tehdy žena zbledla a Severus jí tak musel vnutit pár kapek uklidňujícího lektvaru.
„Všechno bude dobrý,“ ujišťoval ji Harry a svým stiskem se jí pokoušel dodat sílu. Aby svá slova ještě podtrhnul, vtiskl jí na čelo povzbudivý polibek.
„Hej! Vy tam s tím foťákem!“ ozvalo se nad nimi a mohli jen zahlédnou mužíka, který právě zřejmě udělal fotografii svého života. „Koukejte odtud vypadnout!“ nemuseli ho ani vyhazovat, zmizel sám. Nejspíš ze strachu, že by mu Harry jinak foťák strčil tam, odkud se už filmy nevyvolávají.
„Merline, to zas budou titulky,“ zaúpěl Harry.
„Je mi to jedno, jen ať už tahle příšerná záležitost skončí,“ povzdechla si žena.
Všichni se už raději usídlili na svá místo, byl čas začít.
„Paní Christenová, jelikož bylo minulé zasedání přerušeno, máte právo zahájit dnešní zasedání, prosím.“
„Děkuji ctihodnosti. Předvolávám paní Alison Dayovou-Gordonovou.“
Alison si povzdechla, i když spíš unaveně. Fagan ji pozorňoval, že tohle bude první krok, od kterého se vše bude odvíjet. Všechno budou znovu omílat, budou se vás snažit nachytat, varoval ji. A na to všechno se teď musela připravit.
„Paní Dayová,“ oslovila ji advokátka, jakmile usedla, „minule jste uvedla, že jste vašeho manžela začala podvádět, protože on byl nevěrný vám.“
„Nezačala jsem ho podvádět, pouze jsem od něho odešla.“
„Chcete mi tvrdit, že jste ho za celou dobu vaší rozluky nepovedla.“
„To jsem neřekla,“ odvětila Alison zcela klidně. Díky Severusově lektvaru a částečně i své povaze si dokázala zachovat klidnou hlavu. „Moje dcera je myslím dost velkým důkazem.“
„Takže jste ho podváděla.“
„Podvedla. Nikoli podváděla. To jsou dva různé časy, nepleťte si je prosím.“
Někdo v síni vyprskl smíchy, ale nikdo se neodvážil o víc.
„Dobře, tak tedy podvedla. A nemyslíte si, že důvod, proč vás váš muž podváděl, může být v tom, že jste ho opustila?“
„Nemyslím si. Své milenky měl ještě dávno před tím, než mě poslal pryč.“
„Jak to víte?“
„Mám své zdroje,“ pokrčila Alison rameny. „V té době se jen ještě snažil o… diskrétnost.“
„Počítám však, že pro toto tvrzení nemáte žádné důkazy.“
„Počítáte správně. Silně totiž pochybuji, že by si můj manžel takové detaily pamatoval.“
Alison zaznamenala, že právničce přeběhl po rtech sotva zaznamenatelný úsměv, ale možná se jí to jen zdálo. „Zpět ale k vaší výpovědi. Řekla jste, že vás váš manžel, cituji: poslal pryč. Pokud se nemýlím, platil vám váš manžel léčitelskou akademii. Nemyslíte si, že to byl od něho vstřícný krok? Nic takového přeci dělat vůbec nemusel.“
„To jsem si z počátku myslela taky, ale věřte mi, byl to jen způsob, jak se mě zbavit.“
„tak to nazýváte? Nemyslíte si, že kdyby se vás váš manžel chtěl, jak vy říkáte zbavit, zvolil by si k tomu jiný, nejspíše i mnohem levnější způsob, než vás šest let vydržovat na škole, z které jste se později ani neráčila vracet domů?“
„Neráčila jsem se vracet domů, protože mi můj manžel řekl, že by bylo lepší, kdybych doma přestala, cituji: otravovat vzduch. A než se zeptáte tak ne, nemám pro to důkazy. A k vaší další otázce, nebo spíše omylu. Ano, díky jménu a financím svého manžela jsem se na školu dostala, nikoliv nelegálně, ale není pravda, že mě tam, jak vy říkáte, vydržoval.“
„Chcete mi říci, že vám váš manžel neplatil školné?“
„Platil, první čtyři semestry.“
„Takže mi chcete tvrdit, že tyto kopie šeků, které byly vystaveny za účelem vašeho studia jsou nějaký výmysl?“ nadhodila právnička a zatvářila se u toho dost sebevědomě.
Alison jen zhlédla předložené dokumenty a pokrčila rameny. „Vytavené jsou za účelem mého studia, ale jestli jsou kryté, to vám nepovím. Já jen vím, že od pátého semestru jsem si svoje školné musela platit sama, mám na to kopie dokladů, pokud budete mít zájem. Zda manžel peníze poslal, neposlal, propil, nebo s nimi udělal cokoliv jiného mě nezajímalo. V tu dobu mě už nezajímalo nic z toho, co dělá. A ujišťují vás, že to bylo oboustranné.“
Právnička zavřela složku a raději se k ní už nevracela. „Tvrdíte tedy, že jste si školné platila sama.“
„Ano.“
„A z čeho?“
„Pracovala jsem.“
„A smím věděla, jako co?“
„Měla jsem různá povolání, byla jsem student. Vydělávala jsem, kde se dalo. Ale neprostituovala jsem se, jestli se ptáte na tohle,“ dodala hned s podmračením.
Paní Christenová se jen ušklíbla. „To jsem skutečně neměla na mysli. Paní Dayová, vy jste léčitelka na gynekologii, mohla byste nám sdělit, do jakého týdne je možné provádět potraty?“
Alison zbledla. Něco na té otázce, nebo na tom výrazu ji zarazilo. Zcela bezděčně si přejala rukou po břiše.
„Námitka, ctihodnosti, tyto otázky jsou zcela mimo rámec tohoto řízení.“
„Hned se k tomu dostanu,“ ujistila porotu žalobkyně. „Tak tady, odpovíte mi?“
„To… to záleží na důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzasším termínem 12. týden těhotenství, při indikaci genetické lze těhotenství ukončit až do 24. týdne. Od této doby později už to je však dost nebezpečné. Už proto, že magie plodu začíná dítě chránit a případným vnějším zásahem se tato magie může vzbouřit a no… může se stát vlastně cokoliv.“
„Může se stát i to, že matka přijde o svoji magii, že?“
„Ano, i to je možné. Se smrtí dítěte odejde i matčina magie, tak vzniká velké množství motáků. Z toho důvodu byly potraty po 24. týdnu zakázány již před dvěma stoletími.“
Právnička se nebezpečně usmála. „Jsem ráda, že to říkáte sama.“ Znovu otevřela svoji složku a zahleděla se do ní. „Říkají vám něco jména jako Edita Lonrová či Gabriela Oldmanová?“
Harry úplně viděl, jak Alison na židli svědků zbledla. Očividně je znala. „Co se děje?“ zašeptal k Faganovi, ten ho však odbyl mávnutím ruky.
„Ne… ne… nejsem si vědoma,“ dostala ze sebe nakonec Alison.
„Skutečně?“ protáhla druhá žena. „Oni si totiž na vás pamatují velmi dobře. Dokonce tak dobře, že společně s třetí ženou, která nechce být jmenována, na vás podávají žalobu.“ Položila spis před Alison, která jen vyvalila oči, zatímco tváře jí zbělaly jako smrti. „A pokud si na ně skutečně nepamatujete, tak to jsou ty ženy, na kterých jste prováděla tyto přísně zakázané a nelegální operace.“
„Udělejte něco!“ naklonil se k Faganovi jeho zapisovatel.
„Máme svědectví jejich i jejich partnerů, kteří mnohdy o těchto zákrocích neměli ani ponětí. Prováděla jste zákroky bez jejich souhlasu a v době, kdy jste ještě ani neměla akreditaci.“
„Námitka, ctihodnosti, to je naprosto bezpředmětné! A bez důkazů!“ ozval se konečně Fagan. Ani on už nedokázal jen přihlížet. Sice málokdy zasahoval do výslechu svědků, ale tentokrát poznal, že jim začíná téci do bot.
„Takto jste si vydělávala na svá studia, proto žádám porotu, aby tyto důkazy vzala v potaz. Toto jsou vážné přestupku pro magické společnosti i jejím zákonům.“ Christenová zněla pevně a až nechutně klidně. Na rozdíl od svého manžela. „Nelegální a zakázané zákroky, kvůli kterým si tyto ženy odnesly doživotní následky.“ „Udělejte něco, ukončete to!“ vrhl se k Faganovi Harry. Ta Alisonina bledost ho děsila.
„Požádejte o přerušení!“ pokračoval zapisovatel. A Fagan k jejich překvapení souhlasil. A nejen on.
„S přerušením souhlasím,“ odvětila ex-Faganová. „Důrazně však žádám porotu, aby si udělala jasný obrázek o obžalované. Toto je obraz, který si udělejte o této bezúhonné a pracovité ženě! Děkuji, nemám další otázky…“

1:1 ajedeme dál! Za 20 komentářů další kapitola! :)

Komentáře

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek