Blesk
Všechno zlé...


Kapitola 45. - Teprve začátek

„Už jsem si říkal, že to nestihneš,“ usmál se Harry na Alison, když se sešli před právnickou kanceláří na schůzku s Faganem. Svolala si je dneska sovou na jednání a Harry doufal, že má pro ně dobré zprávy.
„Trochu jsem se zdržela.“ Usmála se na něho, ale ani ten úsměv nemohl zamaskovat její kruhy pod očima a bledou tvář.
„Je ti dobře?“ zamračil se. Neviděl ženu už několik dní, OVCE se mu blížily a on měl pocit, že mu začíná pořádně hořet koudel u zadnice.
Z krku se jí vydralo tiché říhnutí, ale naštěstí ho dokázala utlumit v ústech. Ten žaludek jí brzy zabije. „To nic. Pojďme, nebo ten chlap vyskočí z kůže.“
Edward Fagan je přivítal ve své honosné kanceláři, ale než je usadil do křesel naproti sobě, řádně si je zrentgenoval pohledem. A na ženě se zastavil. Jeho pohled potemněl.
„Dáte si čaj?“ zeptal se nakonec místo toho, aby začal. A vlastně ani nečekal na odpověď, hned se sebral a odešel vedle za svojí sekretářkou. Ani Harrymu ani Alison v tu chvíli nebylo podezřelé, že jí mohl prostě zavolat.
„Opravdu jsi v pořádku?“ využil Harry chvilky volna a natáhl k Alison ruku. Ta její byla studená a trochu vlhká, proto ji pevně sevřel ve své. „Jsi nemocná.“
„Neboj, Harry, nic to není. Brzy to přejde,“ věnovala mu opět jeden ze svých úsměvů a on usoudil, že jako lékařka snad ví, co má dělat.
Přikývl.
„Kde jsou děti?“
„Riky je se Severusem, myslím, že šel za Brumbálem a Jessica je doma se sousedkou. Říkala, že jí vezme na hřiště.“
Usmál se na ni. Věděl, jak Jessica miluje hřiště, byla schopná tam strávit celý den. A zvlášť jedno nedaleko od Alison, které vypadalo jako velký středověký hrad.
„Jeden výborný čaj přímo z thajska,“ vrátil se dovnitř Fagan s velkým tácem, konvicí a třemi šálky. „Od jednoho z mých klientů. Krásně voní,“ dodal, než odklopil víko konvice a celým pokojem se roznesla podmanivá vůně vanilky, máty a eukalyptu. Harry se zhluboka nadechl, ta vůně byla skutečně příjemná a... „Alison?“
„Omluv...“ Bylo to jediné, co zaslechl, když se mu vytrhla ze sevření a s rukou přes pusu vyběhla z kanceláře. Mladík tomu nerozuměl. A už méně rozumněl Faganovi, který naštvaně mávl hůlkou, čaj zmizel a on si rozčilený sedl za stůl.
„Taky jste s tím mohli počkat!“ prskl na Harryho.
„Počkat? A... a... a s čím?“ nechápal. Skutečně nechápal. Měli počkat? A co bylo s Alison? Kam běžela? A proč tu ten chlap ten čaj nenechal?
Nestihl se však zeptat, protože v další chvíli byla žena zpátky, společně se sekretářkou, která ji doprovázela a něco ji nabízela. Teprve zpětně Harrymu došlo, že to celé byl Faganův promyšlený tah a sekretářka dobrý spoluhráč.
Alison, zelenější než předtím, se posadila a sekretářka odešla. Fagan zuřil.
„Musím říci, že jste mě velice překvapili. Na jednu stranu se děsíte, co by mohl váš manžel udělat vaší dceři a vy, pane Pottere, hodláte vše držet v tajnosti, ale přesto nejste ochotni počkat s dítětem alespoň po procesu. U vašeho povolání, paní primářko, by to snad neměl být problém, ne?“
Alison radši mlčela, Harry stále tápal. „Cože? Jaký dítě?“ nechápal. „Ty seš...?“
„Ano, pane Pottere, budete otcem, to jste to nepoznal?“
Střelil pohledem po něm, potom po Alison a znovu po něm. „Já s tím sakra nemám nic společnýho.“
„To dítě není Harryho,“ promluvila konečně žena.
„Prosím?“ zvedl obočí. Už skoro viděl před očima případ století, kdy starší žena tahala za fusekli Zachránce kouzelnického světa, ale velmi brzy se měl dozvědět, že se zázrak nekonal.
„To dítě není Harryho,“ zopakovala.
„My spolu nic nemáme,“ přidal se mladík.
„Na zajíčky skutečně nejsem.“
To ho očividně vyvedlo z míry. Skákal očima sem a tam a mračil se. „Podvedl jste mě, pane Pottere?“
„Vůbec,“ vrátil mu mladík. „Nikdy jsem neřekl, že spolu s Alison máme intimní vztah. Řekl jsem, že s tou ženou mám určité plány, nic víc.“
Faganovi se kouřilo zuřivostí z uší, už jenom chyběla píšťala, aby vypadal jako správná rozjetá lokomotiva.
„Stále děláte pro mě, v čem je rozdíl,“ mračil se Chlapec, který přežil.
„Kdo je to?“ prskl na ně.
„To není podstatné.“
„Čekáte s ním dítě, takže to očividně je podstatné,“ vrčel, prsty propletené, až mu zbělaly klouby. „Přiveďte ho.“
„Ne...“
„Já se vás neptám. Je to zainteresovaná osoba, velmi úzce zainteresovaná a já potřebuji znát všechny strany případu, proto říkám znovu - přiveďte ho. Nebo jsme skončili.“
Vyměnili si trochu zoufalé pohledy, než Alison přikývla. „Dojdi pro něho.“
Harry věděl, že Severuse štvalo, že se měl držet stranou, ale netušil, jak moc z toho bude nadšený. Nakonec se však přeci jen zvedl a pomocí krbu přivedl do kanceláře i Severuse. S Rikym.
Fagan sebou lehce cukl a obočí mu vyletělo, když rozpoznal osobu, která právě vystoupila z krbu. „Pan Snape, pokud se nemýlím.“
„V tomto případě, nemýlíte,“ odtušil Severus a sevřel jeho ruku.
„Pojď k tátovi,“ zamumlal Harry k dítěti, než si Richarda převzal ze Severusovi náruče. Ten se jen sehnul ke své bledé přítelkyni.
„Mohli byste se posadit a vysvětlit mi nastalou situaci?“ Fagan se snažil znít vyrovnaně, i když mu očividně docházela trpělivost. „Začnu třeba u vás, pane Pottere, to je vaše dítě? Pokud se totiž nemýlím, oficiálně děti nemáte.“
Harry neměl šanci se ani nadechnout.
„A co se týče vás, pane Snapee, pokud mám být zcela upřímný, vaše přítomnost mi příliš neulevila.“
„Nějaký problém?“ zavrčel Severus.
„Problém? I když pominu vaši nechvalně proslulou minulost, první soud za Smrtijedství, napojení na tajné uskupení, profesora Brumbála a vaše zmizení před více než rokem,“ vyjmenoval všechny podstatné momenty a Harry musel připustit, že ten chlap musí mít asi skutečně ohromný rozhled, „takže ano, je tu nějaký problém.“ odsekl právník. „Ještě víc mě překvapuje vaše zainteresování v tomto případě. Zvláště v takové blízkosti u pana Pottere, se kterým - jak je známo - máte poněkud napjaté vztahy. Přesto jste se tu náhle objevil po jeho boku a pokud jsem vyrozuměl dobře, jste vy otcem dítěte zde paní Dayové. Smím vědět, zda jste i otcem Jessicy Gordonové?“
„Ne.“
„A smím vědět, proč jste sem přinesl tohle... dítě,“ dodal, aby to neznělo tak hrubě.
„Omlouvám se,“ prskl Severus s pohledem upřeným na Rikyho v Potterovně náručí, „ale tak narychlo jsem skutečně pro syna nesehnal hlídání,“ odsekl Severus a v jeho hlase bylo pramálo omluvy.
„Pro syna?“ podivil se Fagan, „pokud se nemýlím, tak se pan Potter právě označil za otce tohoto chlapce. Nebo se snad mýlím?“
Vyměnili si trochu vyděšený pohled.
„Nemýlíte.“
„Takže to, co jste řekl, není pravda.“
„Je. Oboje je pravda.“
„Co je to za nesmysl!“ rozčiloval se právník. „Chcete mi snad říci, že jste oba dva otcové tohoto...“ hlas se mu zadrhl v hrdle, když se na něho upíraly dva mužské pohledy plné rozhodnosti. Že to skutečně tak je. Zavrtěl hlavou. „Ne... to přeci...“ došla mu slova.
„Sama jsem ho rodila, věřte tomu,“ ozvala se Alison, které z toho všeho křičení jen znovu rozbolela hlava. V tu chvíli nastal významný moment, kdy Edward Fagan jen otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu.
„Omluvte mě,“ řekl jen, než zmizel v malé vedlejší místnůstce. Neviděli, co tam dělá, ale cinkání karafy o skleničku bylo velmi výmluvné.
Nakonec Fagan znovu dopadl na židli naproti nim, stále se stejným výrazem v tváři, ale s lehkým odérem drahé whisky a tvářemi zbarvenými do lehkého červena. „Tak si to shrneme,“ začal znovu rozvážně, jako kdyby svůj předešlý projev vůbec nepřerušil. „Dítě, které vy čekáte,“ ukázal na Alison, „je samozřejmě vaše a... vaše,“ pokynul k Severusovi, který mu to lehkých kývnutím odsouhlasil. Alespoň něco tady souhlasilo.
„Tento mladý muž,“ pokynul k Rikymu, který právě ožužlával límeček svého hábitu, „váš a váš.“
Severus i Harry přikývli.
„Biologicky?“ ujišťoval se právník a očividně hledal jakoukoliv možnost, jak tohle pochopit bez toho, aby musel připustit, že tenhle kluk má dva otce.
„Biologicky,“ odsouhlasili.
„Chcete vidět jizvu?“ nadhodil Severus a Harry si byl jistý, že by byl skutečně schopný se tu obnažit a ukázat tak pozůstatek po porodu. Vlastně se dodneška nezeptal, proč si ji nenechal kouzlem odstranit.
„Ne!“ zarazil ho hned Fagan. Očividně o nic podobného nestál. „Jenom,“ začal po chvíli a očividně se v jeho nitru rvaly dvě části. Ta jedna - profesionální - a ta druhá - neskutečně zvědavá. „Mohli byste mi nějak vysvětlit, jak... se to... no...“ chvíli okolo sebe jen šermoval rukama, než propletl napnuté prsty ve výmluvném a trochu nemravném gestu spojení.
„Mužská těhotenství nejsou běžná, ale jsou možná,“ ujala se slova Alison, její hlas zněl trochu hrubě. Jako kdyby jí tohle vyptávání a protahování jen lezlo strašným způsobem na nervy. „U magicky silných partnerů jsou i poměrně bezpečná.“
„My dva jsme partneři nebyli,“ pokračoval Severus, který měl zkrátka potřebu tohle uvést na pravou míru. Když už o tom tenhle chlápek věděl, ať ho nepovažuje za přihřátého bratra. „Ne ve smyslu, v jakém si myslíte. Za celou tuto... situaci mohl Voldemort.“
Fagan sebou trhl.
„On a jeho touha po pomstě,“ dodal.
„Detaily nemusíte a hlavně nechcete slyšet,“ řekl nakonec Harry. „Věřte mi.“
Našpulil rty a zahleděl se na ně přez špičky prstů. V hlavě mu běhaly nejdivočejší představy a i on musel připustit, že víc skutečně slyšet nechce.
„Dobře, a pokud přejdeme ke třetímu dítěti, k vaší dceři,“ otočil se opět na Alison, „tak ta je vaše a...?“ nechal větu viset ve vzduchu.
„Někoho, koho nechci jmenovat.“
„Potřebuji to jméno znát.“
„Nepotřebujete!“ sekla po něm žena. „Ta osoba do toho není nijak zapletená. Nechci, aby do toho byla zapletená. Nestýkám se s ním, neudržuji s ním vztah. Nepotřebujete znát jeho jméno.“
Severus věděl, že to není tak úplně pravda, ale chápal, o co Alison jde. Udržet identitu Jesiičina otce pod pokličkou. A on s tím souhlasil, nechtěl ho tady.
„Pokud u soudu toto téma někdo nadnese...“
„... tak mu bude řečeno, že to není jeho věc. Nebo že jsem si dítě pořídila a nevím s kým.“
Právník našpulil rty. „Víte, do jaké pozice vás to uvrhne?“
„Vím.“
Ani Severusovi se to nelíbilo, věděl, jak se i dnes dívalo na svobodné matky a matky, které neznaly jméno otce svého dítěte. Ale bylo to rozhodnutí Alison a on se s ní o tom nechtěl hádat. Ne teď. A ne tady.
„A víte, jak bude těžké prosadit vám ponechání vaší dcery v případě, že se prokáže, že...“
„Já myslela, že jste nejlepší,“ přerušila ho.
To mu očividně vzalo vítr z plachet. Našpulil rty a přimhouřil oči. „Řekl jsem, že to bude těžké, ne nemožné.“
„To mi stačí.“
„Tak tedy,“ pokračoval Fagan, když opět našel půdu pod nohama, „proč jsem se s vámi chtěl dnes sejít. Došlo mi oficiální vyjádření vašeho muže. Tedy přesněji jeho právníka. Jak jsem předpokládal, rozvodovou žádost nepřijal a vše chce projednat přímo u soudu. Odkazuje na množství paragrafů, které vás nemusejí zajímat, ale důležité je, že první stání bude od zítřka za tři týdny,“ shrnul nakonec hlavní bod, než se opět zadíval na všechny před sebou. A vzdychl. „Pořádně jste zkomplikovali situaci,“ zamračil se na ně.
„Tím těhotenstvím?“ zeptal se Severus.
„Také. Ale také tím... tou vaší trojkou, či jak to nazvat,“ odfrkl si, jako kdyby chtěl říci, že on by někdy něco takového neudělal. Harryho v tu chvíli napadlo, jestli je Fagan ženatý. Nebo alespoň ve vztahu. Nedokázal si však představit ženu ani muže, která by s tímhle vydržela. „Takže si ujasníme pár věcí. Dokud to nebude nezbytně nutné, tak se o vašem těhotenství nesmí nikdo dozvědět.“
„Proč?“ podivil se Harry, ale byl ignorován.
„Vám trvalo pět minut to zjistit, jak si myslíte, že to bude dlouho trvat ostatním,“ podívala se na něho Alison. „Já netuším, jak budu za ty tři týdny vypadat.“
„Jsem si jistý, že vám tady váš... přítel bude schopný umíchat nějaký lektvar.“
„Nebudu...“
„Nevím, kolik toho víte o lektvarech,“ přerušil ženu Severus, „ale i úplný začátečník ví, že ženy v prvním trimestru by se měly vyhýbat jakýmkoliv lektvarům.“
„Nevím, kolik toho víte o soudech a rodině Gordonů,“ vrátil mu právník, „ale i s jedním dítětem to bude poměrně složité. Nekomplikujte si to zbytečně.“
Severus našpulil rty, ale stisk ženiny ruky mu zabránil v dalším.
„Pokusím se, ale pokud se to dostane ven, tak to popírat nebudu,“ řekla.
„Jistě, s tím byste asi nic jiného nesvedla. Pokud ale k takové situaci dojde, mám podmínku. Za případného otce označte pana Pottera.“
„COŽE!“
„To snad ne!“
„Děláte si legraci?“
„Vůbec ne,“ pronesl ledově a klidně, „naopak to myslím smrtelně vážně. Potřebujeme spojnici mezi vámi a panem Potterem. Pokud bychom ji neukázali, druhá strana si ji buďto zjistí, nebo hůře vymyslí. I když v tomto případě by odhalení skutečné podstaty bylo snad ještě více děsivé, než jakékoliv teorie,“ dodal s upřeným pohledem na lektvaristu.
„Něco proti?!“ střelil po něm Severus a napřímil se ve své židli. Z jeho posazení křičelo napětí a připravenost šelmy na lovu. A stačil by jediný skok, aby Faganovi rozdrásal hrdlo.
„Ano,“ řekl klidně. „Pane Snapee, není v tom nic osobního, ale zcela upřímně jste pro tento případ dost přítěží. Vaše pověst Smrtijeda je všeobecně známá a nezáleží na tom, zda jste v tom nevinně či nikoliv. Ale o vás tu teď nejde. Vaše zapojení do celého případu je dost nešťastné a spojení mé mandantky s přisluhovačem zla je to nejhorší, co bychom v tuto chvíli mohli chtít. Proto vás žádám... ne, nikoliv... důrazně vám přikazuji, abyste se držel v pozadí. Pokud možno se úplně klidil z cesty, dokud celý případ nebude uzavřen. Váš vztah není široce znám a důrazně žádám, aby to tak i zůstalo. Své přítelkyni můžete jen přitížit,“ dodal, když viděl, jak se Severus nadechuje k protestům.
„To nemluvím o vašem... poněkud netradičním postavení v životě vašeho syna a spojení s panem Potterem. Určitě nechcete, aby se tento fakt stal všeobecně známým. A věřte mi, že pokud by přišli na vás, přijdou na všechno. Nevím, na kolik si to uvědomujete, nebo ne, ale rodina Gordonů nemá svoji pověs pro nic za nic.“ Na tohle neměl nikdo z nich co říci.
„Dále tedy...“

***

Z toho chlapa jí bolela hlava. Třeštilo jí ve spáncích a ona se jen těšila, až si doma lehne. Jenom doufala, že Jessica byla hodná. Většinou to bylo zlatíčko a sousedku měla ráda, ale taky věděla, že i její dcera má své dny, kdy je jako utržená ze řetězu.
Jako utržená ze řetězu se k ní však hrnula jen sousedka a už z dálky zoufale volala. „Já za to nemohla, opravdu jsem nemohla nic dělat. Ale snažila jsem se!“
V první chvíli nikdo z nich nechápal, než se Alison v hlavě rozezněl poplašný alarm. „Kde je Jessica?“ popadla ženu za ramena. „Co se stalo? Tak kde je?!“
„Odvedli ji. Odtáhli ji, nemohla jsem vůbec nic dělat.“
„Kdo? Kdo ji odtáhl?“ třásla se ženou a ani jedna si nevšimla Severus,e který se ihned vydal prohledat dům. Matně. Po dívce nebylo ani stopy.
„Ti muže, z ministerstva. Říkali, že na to mají právo.“
„Jaký právo! Na to nikdo nemá právo!“
„Já nevím, říkali něco o rozhodnutí otce a soudu, já opravdu nevím!“ brečela sousedka.
„Jaký rozhodnutí? JAKÝ SOUD!“
„Alison!“ křikl na ni Severus, když roztrhl bílou obálku. Na písemnou žádost pana W. Gordona je jeho dcera, Jessica A. Gordonová...“
Alison mu vytrhla papíry z rukou, pod jejím dotekem však jako kdyby se písmenka začala rozmazávat. Tohle je teprve začátek, objevil se úhledný nápis, než se opět rozpil do původní oficiální zprávy. Zalapala po dechu. „To... on. On ji odvedl. On ji odvedl. Moji holčičku, on... on...“
„ŠŠšššš, to bude dobré,“ sevřel jí pevně v náruči, aby se přestala byť jen trochu třást „to bude dobré...“

Muhahaha

Komentáře

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek