Blesk
Povídky - Harry Potter


Pro všechny ty dobré duše, co to se mnou vydržely, nevzdaly to a alespoň občas sem koukly a nechaly po sobě zprávu, aby mě donutily se přehoupnout přes ten čtvrtrok mentálního vakua: agata, annie AS, Elza, Fido, Garis, GwenLoguir, Charli, Chavalierka, Chili, Janina, JIťa, Karla, lensha95, Lilly, Lilly Potter ml., Lucilla, Lucka, Mei, Monika, ninus, Panda, Ronnie, Sandy, Sharme, Smack, Vendik, zuzule. DÍKY MOC MOC MOC MOC! :) Snad si užijete tuhle lehčí kapitolku na rozjezd.


35. Jezevec

Severus se doma neukázal dva dny.
Hned večer přišel Hermioně dopis, že nepřijde domů.
A ať za ním nechodí.
Že potřebuje být sám.
Ani o slovo navíc. V první chvílí ji popadl vztek stejně pevně, jako ona sevřela ten nevinný kus papíru. Jak potřebuje být sám? To jako nemá právo jít za vlastním manželem?
Potom se zklidnila a odpověděla mu, že Brianovi se nic nestalo, ať se vrátí domů.
Bez odpovědi.
Ráno proto byla odhodlaná se za ním vydat, ale Alfréd snad opravdu uměl číst myšlenky. „Nechoďte za ním, paní.“
„Prosím?“
„Pán potřebuje čas.“
Nechápala, jak věděl, co má v plánu a co jí Severus napsal. Zírala na starého sluhu a neměla co říci.
A tak už dva dny seděla doma a po očku sledovala krb, jestli se její manžel vrátí.
Krb však zarytě mlčel.
Místo její manželka se však objevil Rupher Babak. Absolutně netušila, kdo to je, což ho asi trochu zarazilo, ale nakonec zanotoval. „Realitní makléř, paní Grangerová, vždy k Vaším službám,“ vysekl jí hlubokou poklonu a políbil ji na ruku.
„Manžel není doma,“ odpověděla, když se dožadoval jeho přítomnosti.
„Ale to je nemilé,“ sykl. „Ale já s ním mám schůzku, nesu mu velmi důležité dokumenty, které nesnesou odkladu.“
„Potom za ním budete muset do Bradavic.“
„Znáte pravidla, ve škole nikdy s nikým nejedná.“
Neznala, ale pochopila. Severus zřejmě nechtěl, aby se ve škole propíraly jeho finance, což bylo pochopitelné.
„Ale ty dokumenty nesnesou odkladu, ještě dnes je musím předat Gringottovým. Jedině… no ovšem, vždyť vy jste jeho žena, máte na podpis plné právo.“
Vyvalila oči. „Ale já o tom nic nevím.“
„Nebojte, vše je připraveno dle domluvy, stačí Váš podpis. Prosím, paní Grangerová, je to i ve vašem zájmu.“ Zamával jí před obličejem obsáhlou složkou a trochu na ni zamrkal.
Zamračila se, začalo jí z něho mrazit.
„O co vůbec jde?“ začetla se.
„O prodej části panství.“
Hermiona si vzpomněla na rozhovor o financích, který nedávno se svým manželem vedle. Mohlo to s tím mít něco společného? Přejížděla pohledem po jednotlivých řádcích, ale zatím se jednalo o klasickou a zcela nudnou smlouvu.
„Prosím, stačí podepsat. Na posledních stránce.“
Zamračila se. „Když dovolíte, ráda bych si to nejspíše přečetla.“
„Ehm… to jistě, ale je to dlouhý dokument, velice obsáhlý a my nemáme čas. Jak jsem říkal, ještě dnes to chci odevzdat a jak víte: Nic není větší minulost, než zmeškaná schůzka u Gringottových,“ zasmál se a Hermioně přišlo, že nějak znervózněl.
„Kde jsou odhady?“ zeptala se.
„Prosím?“
„Říkal jste, že jde o prodej pozemků, pak tu jistě budete mít oficiální odhady cen.“ Chytala se stébla, netušila, jestli něco takového je nutné, ale věděla, že její otec to kdysi řešil. Tedy alespoň doufala, že to bylo něco takového. A zřejmě se nespletla, Babak se začal kroutit.
„Ehm… ty jsou… jinde. V jiné příloze.“
„V jaké? Číslo? Nikde tu na to nevidím odkaz. A s tím přeci nemůžete jít za manželem, s tím by vás určitě vyhodil.“
„To… to… to… to jistě ne, jsem si jistý…“
„Jsem si jistý, že byste letěl rychleji, než Nymbus 3020,“ ozval s náhle vedle nich povědomý hlas. A Hermiona toho samolibého zmijozela snad nikdy neviděla radši. „Omlouvám se, jdu pozdě,“ omluvil se jim Draco, než Hermioně vytrhl smlouvu z rukou a urychlěji ji proběhl.
Jestli Babak předtím vypadal nejistě, teď se začal potit jako epileptik v sauně.
„To nejsou jenom přílohy, co tu chybí. Špatně vydefinovaná parcela… datum splatnosti je taky určitě chybtné a to nemluvím o té ceně.“ Draco vrazil druhému muži smlouvu do náruče a regulérně se na něj zamračil. „Jestli se tu ještě jednu ukážete s takto chybnou smlouvou, vyvodím z toho následky.
„Jistě… jistě… omlouvám se. Paní Grangerová, pane Malfoyi…“ A už ho nebylo.
Hermiona se očividně ulevilo.
„Nemáš zač,“ otočil se k ní Draco a jeho hlase bylo pohrdání.
Vydechla. „Neměla jsem v plánu to podepsat.“
„Tím si nejsem tam úplně jiný.“
„Co si o mě myslíš? Jsem těhotná, ne labilní.“
„Není to totéž?“ nadhodil Draco a rozvalil se v jednom z křesel. Tleskl rukou a vedle něj se zhmotnil skřítek se naplněnou skleničkou.
Hermiona se zamračila. Natáhla se po rozečtené knížce, co měla na stole, a majzla ho s ní po té jeho kebuli.
„Au! No… a teď jsem se ještě polil, pěkně děkuji,“ frflal Draco, zatímco hůlkou uklízel ten nepořádek. „Místo abys mi poděkovala.“
„Nepodepsala bych to! Nejsem debil!“ vztekala se.
„Aby ses nedivila, ten chlap dokáže být neskutečně vytrvalý.“
„Ty ho znáš?“
„Samozřejmě, běhá za Severusem už asi rok.“ Mávl rukou a nechal si donést nové pití. „Pořád od něho chce koupit zadní cíp západního panství.“
„Co je na něm tak zajímavého?“
„Absolutně nic.“
„Tak proč mu ho Severus neprodá?“
„Protože nechce Babaka za souseda.“
„Podle smlouvy to byla výměra nula nula nic.“
Draco zavlnil ledem ve skleničce a ušklíbl se. „To sice ano, ale o to nejde. Pozemek sousedí s panstvím Greenhouserů. Tam s současné době žije jen starý lady G a její podobně stará neteř lady Grandfordová. Mají velká panství, dobře situovaná a na velmi úrodné půdě. A jde o to, že před pár stovkami let se místní pánové dohodli, že v případě, že některý z majitelů bude pozemky prodávat, mají sousedé předkupní právo. Tím se mělo zabránit příchodu cizinců do oblasti… lufťáků, jak říká lady G. A protože stará dáma nejspíše v nejbližší době zaklepe bačkorama…“
„… snaží se Babak koupit pozemek, který bezprostředně sousedí s pozemky lady G, protože si je jistý, že její neteř bude v rámci dědictví pozemky rozprodávat a on by se tak v rámci předkupního práva dostal k lukrativnímu majetku.“
Draco se na ni usmál přes okraj skleničky. „Chytrá.“
„A kde je ta tvoje těhotná a labilní?“
„Máš očividně i světlé momenty. Nemusím ti doufám vysvětlovat, že Babaka Severus rozhodně za souseda nechce. Což mi připomíná, kde je Severus? Potřeboval bych s ním mluvit.“
Hermiona se zamračila. Ten chlápek ji z hlavy alespoň na chvilku vytlačil problémy s jejím manželem. „V Bradavicích. Už dva dny.“
Obočí vyletělo. „Co provedl?“
„Jak víš, že něco provedl?“
„Severus vždycky, když něco zvorá, tak se zahrabe do Bradavic. Co to je tentokrát.“
Hermiona mu ve zkratce vylíčila, co se stalo, a samozřejmě ho i ujistila, že Brianovi nic není. Očividně se o něj totiž obával. „Tak to už se nedivím, Jean nesnáší, když se Severus pokoušel Briana vzít na koně.“
„Očividně věděla proč,“ povzdechla si.
„Nenechávej ho samotného, ano?“
Ta věta Hermionu zaskočila, hlavně proto, že ji Draco řekl naprosto vážně. Ona ho neměla nechávat samotného? Nebyl to snad její manžel, který odešel?
„Nechce mě tam.“
„Neptej se ho. Vždycky když Severus něco provede, začne se chovat jako dítě z dětského domova – čeká, kdy ho opustíš.“
„Kdes tohle vzal?“ vydechla.
Samolibý úsměv. „V jedné z těch tvých chytrých knížek.“
Draco slíbil, že jí přemístí do Bradavic, stejně tam měl ještě něco na vyřízení. Byla mu vděčná, alespoň ji přemístil, protože ona zrovna netušila, kde má ty svoje speciální přenašedla. Od kraje pozemků se potom vydali kočárem k hlavní bráně.
„Mám dotaz,“ ozvala se najednou Hermiona, „co jsme spolu měli? Minule jsme se k tomu nějak nedostali.“
Draco pozvedl koutek svých aristokratických rtů. „Podlehla jsi mi.“
Zamrkala. „Já? Tobě? Mám obavu, že pokud by to byla pravda, tak by tě Severus zabil.“
„Skoro se tak stalo.“
Otevřela pusu. Opravdu byl Severus ochoten kvůli ní obětovat i svého kmotřence?

***

Tohle jaro patřilo k obzvláště horkým. Až netradičně horkým. Víkende teprve pomalu začínal a oni se měli vařit v knihovnách, aby se učili na pomalu se blížící zkoušky. Snad to bylo vedrem, snad válkou, která se už několik týdnů houpala ve vzduchu, že se profesoři nechali umluvit a vypustili studenty k jezeru. Brumbál to nazval sportovními hrami, ale v zásadě všem bylo fuk, jak se to jmenovalo. Stále tu byl povinný dozor, ale vody jezera žbluňkaly a vlnily se skotačícími studenty.
I Draco se rozvaloval na pláži a snažil se alespoň na chvíli zapomenout na ortel smrti, který si před několika měsíci sám podepsal. Nestal se z něj Smrtijed a on věděl, že jestli začne otevřeně válka, postaví se na Potterovu stranu. A tím pádem si namaluje na čelo terč.
Proč to vlastně udělal?
Bylo to jen kvůli otci a jeho chování? Kvůli těm tělům, které viděl padat k zemi? Nebo kvůli tomu, co pro něj udělala ona?
Pohledem zabloudil k nedalekému stromu, kde seděla nebelvírská šprtka. S knihou v náručí a sama, což bylo podivné. A ještě podivnější bylo… Zdálo se mu to, nebo měla oteklou tvář?
Z nějakého nepochopitelného důvodu ho to rozčílilo. Nepleť se do toho! Okřikl se v duchu a snad by se tím i řídil, kdyby se Hermiona nevydala k hradu jeho směrem.
„Hej, Grangerová!“ zavolal na ni, když ho minula.
Otočila se na něj, ale ani nepozdravila. A nejspíš to bylo tím, že ji ta nateklá tvář musela bolet.
„Už to budeš mít přelouskaný, nejsi jediná, kdo ty knihy potřebuje,“ zavolal na ni a nedaleko stojící hlouček zmijozelských se zachechtal.
Zamračila se na něj. Těhlech knih bylo v knihovně mraky a taky…
„Kdo ti to udělal?“ dodal už tišeji, když došel, až k ní.
„Co prosím?“
Přejel si rukou po své tváři a Hermiona si rychle shrnula vlasy víc do tváře. Myslela si, že to už není vidět. „Nikdo.“
„Aha, takže nebelvíři se mlátí sami. Nějaký nový druh sportu…“
Odfrkla si. „Odkdy se ty staráš?“
„Něco ti dlužím.“ A Malfoyové nesnášejí dluhy, to už nezaznělo.
Zavrtěla hlavou. „Tady mi moc pomoci nemůžeš.“
„Že ne? Podívej na ty svaly,“ zatnul paže, až se mu na bledých pažích vrýsovaly svaly. Jestli byl na něco hrdý, tak to kromě jeho vlasů, tváře, stylu, peněz a rodiny… byly jeho svaly.
Hermiona se ušklíbla. I Malfoy byl prostě obyčejně ješitný chlap. Lehce mu dloubla do svalu. „Páni, ty tam máš nějakou tvrdou ponožku.“
Zaškaredil se na ni. Proč to na ni nepůsobí stejně jako na Pansy?
„Ale i tak díky. Za nabídku,“ usmála se na něj a odpochodovala.


***

„Tys mě balil!“ nevěřila Hermiona vlastním uším.
„Nebalil jsem tě! Co tě to napadá?“ ohradil se Draco. „Holky z Nebelvíru se nebaily, ty se jen… ohromovaly.“
Odfrknutí.
„I když je pravda… že se z tebe v sedmáku fakt stala kost. Jednou jsi vylezla v plavkách. A to jsme fakt zírali, kde jsi to vzala.“
Hermiona trochu zrudla. Nikdy se nepovažovala za příliš krásnou. A teď, když na sobě cítila těch patnáct kilo navíc už vůbec ne. „Proto tě Severus zrubal? Řekl jsi o mě, že jsem kost?“
„Neřekl jsem ani slovo. Přišel za mnou asi dvě minuty potom, cos tehdy odešla. Musel nejspíš vidět, jak mi osaháváš svaly. Prohlásil, že si v rámci sportovních aktivit dáme malý souboj. Nebyl jsem proti, často jsme spolu bojovali, ale on byl úplně mimo. Ani mi nedovolil zaujmout pozici a už jsem letěl.“

***

„… v reálném světě také nedostanete čas na přípravu, pane Malfoyi. Tak se přestaňte natřásat a koukejte se zvednout!

***

„Vůbec jsem nechápal, co se děje. Takhle se ke mně nikdy nechoval. Myslel jsem si, že to je hra, ale po dalších pěti minutách, kdy mě naprosto bez milosti rozplácnul na skalní útes, jsem pochopil, že není. Jen jsem nepochopil, co jsem udělal. Dokonce jsem si myslel, že to není Severus, jen se za něj někdo vydává, ale neměl jsem dech na to, abych podobné podezření někomu sdělil. A opět… na záchranu jsi přispěchala ty.

***

„Vždyť ho zabijete!“ ozvalo se z davu čumilů.
Mezi studenty to šumělo, všichni viděli, že tohle není dětská hra, ale nikdo nechtěl jít proti profesoru Snapeovi. A rozhdoně se nehodlali zastávat Malfoye. Dvě dívky sice odpelášily pro profesorku Prýtovou, ale ta ještě nebyla ani ve třetině cesty, když mladý Malfoy začal vidět andělíčky a ten jindy vševědoucí hlas mu připadal jako spása.
„Co to děláte, copak nevidíte, že je zraněný?“ Hermiona se prodrala davem, vrhla na profesora lektvarů nenávistný pohled, než se sklonila k sedřenému mladíkovi. „Jsi v pořádku?“
„Takhle to dopadne, když se místo učení budete válet na pláži,“ pronesl profesor odměřeně, když si zřejmě uvědomil, co udělal. Někteří studenti přikývli a začali se pakovat zpět do hradu. „Pane Malfoyi, vstaňte!“ „A´o, pa´e.“ Šlo to ztuha, tedy skoro vůbec.
„Nemůže vstát, pane. Má nejspíše otřes mozku.“ Výčitka, jasná výčitka. A ten nenávistný pohled. „Potřebuje na ošetřovnu.“
Profesorovi ztuhla čelist a mávnutím vykouzlil nosítka. „Jsem si jistý, že vy už se o pana Malfoye postaráte,“ zavrčel.


***

„Severus žárlil?“
„Samozřejmě, že ne,“ odfrkl si Malfoy. „Alespoň tehdy to všem připadalo jako ta úplně poslední možnost. Žárlivý Snape? Blbost! Myslím, že vaginální kvasinky u něj byly pravděpodobnější. Ale i tak to zřejmě byla pravda. I když mi to došlo až o několik dní později. Prý ses k němu tulila někde v knihovně. Dostal nějaký záchvat a tys byla jediná, kdo ho dokázal uklidnit.“
Ano, něco takového jí vyprávěli.
„Ale ačkoliv bylo fajn zjistit, proč se mě pokusil zabít, pořád mi to přišlo dost… nereálný. Profesor Snape a nebelvírská šprtka? To jako vážně?“ nadhodil. „I když jsem tedy slyšel storky, že spí i s Potterem. Dokážeš si to představit? Brrr…“
„Nebuď homofób.“
„Nejsem homofób, jen nemám rád nic, co nenosí sukně.“
Hermionu něco napadlo. „Slyšela jsem.“
Nechápal.
„Ginny.“
„Oh, jistě, paní Chlupatá-Zubatá. Tohle si pamatuješ? Nebo ti to někdo řekl?“
Pokrčila rameny, nějaká tajemství si snad může nechat. „Jsi otcem Petera?“
„Koho? Malého chlupáče? Zapomeň,“ mávl rukou, „tak daleko jsme se nedostali.“
„A jak daleko jste se dostali?“
„Jen jsme se otlapkávali. Co jsi najednou tak zvědavá?“
„No promiň, ale přijde mi zvláštní, že by se zmijozelský princ zahazoval s nebelvírkami. A hned se dvěma.“
„Nebylo to hned. A vůbec, myslíš si, že v pubertě rozhodovala kolejní příslušnost? Tsss… šel bych s každou, která by byla svolná se nechat ojet. Jako každý ze škole.“
Zvedla obočí. Vždycky měla vyšší mínění o… no…. vlastně neměla. Maminka jí přeci už od malinka říkala, že jakmile pánové objeví svého malého kamaráda, tak nemyslí ničím a na nic jiného.
„Myslíš, že to Weasleová táhla s Lupinem už na škole?“ vytrhl ji Draco ze zamyšlení.
Zarazila se. „Co… cože? U Merlina ne, vždyť Ginny bylo 13! Remus není pedofil.“
„No Weasleyová je na 50 % zoofil, třeba se lidé s úchylkami vzájemně přitahují.“
Hermiona ho chtěla poslat někam, ale v tu chvíli se kočár zastavil.
„Ah, výborně, jsme tady. Až po vás lady,“ otevřel jí galantně dvířka.
„Z tebe se snad za ty roky stal gentleman.“
„To ani ne, spíš jsem se chtěl vyhnout tomu, aby ses na mě svalila, kdybys náhodou zakopla. Au!“ promnul si rameno, kam ho praštila. „Jsi agresivní!“
„Těhotná a labilní, sám jsi to řekl.“
„Severuse už teď lituji. Pojď, doprovodím tě k němu, ať mě ještě nenařkne, že jsem tě tu nechal toulat bez dozoru.“
Dveře Severusova kabinetu však mlčeli. Nakoukli i do učebny, ale ta měla být podle vystaveného rozvrhu ještě dvě hodiny prázdná.
„Očividně zalezl. Zkus ředitelku, má vstup do všech komnat. Mám tě ještě doprovázet?“
„Ne, v pohodě. Zvládnu to sama.“ Nepotřebovala garde. A hlavně si potřebovala hrozně narovnat záda a nechtěla to dělat před Dracem. „A kam vůbec míříš ty?“
„Za Lintem, to je nový učitel létání. Řeší dědictví po otci. Tak se měj, kuličko.“
Zamávala. „Jo a hele, cos vůbec chtěl Severusovi?“
„No vidíš… Řekni mu, ať se mi ozve, že s ním potřebuji mluvit.“
„A o čem?“
Otočil se k ní, ale stále šel, takže chvilku couval a přemýšlel. „Řekni, že se ozvala Kukačka.“
„Kukačka?“
„Jo, on už bude vědět. Měj se, Kuličko!“

MMM - malá Malfoyova mezikapitola :) Nebojte, příště se zase objeví SS a ještě jedna postava, která se zatím schovávala. :)

Komentáře

<< >>

(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek