Blesk
Povídky - Harry Potter


Děkuji za krásných 20 komentářů: agata, dablinka, Emík, Fido, Garis, grepik03, GwenLoguir, Charli, kapi, KatherineStar, lady, Lilly Potter ml., Lucilla, Maggie, Mumi, nadin, Sally, Sandy, smack, zuzule.


20. Spojenec

„Hermiono?“
Dívka na lůžku div nenadskočila. Vyděšeně zvedla hlavu a v jejích očích bylo překvapení, ale také zděšení. „Severusi… co… co… co tady…?“ Neviděli se několik týdnů, když nepočítala vyučování, a tohle rozhodně nebyla chvíle, kdy ho potkat chtěla.
„Jen jsem Poppy přinesl její lektvary,“ vysvětlil a kývl kamsi za sebe k brašně. „Je to pravda?“ zeptal se po chvíli ticha. „Ty jsi…?“
Do očí jí vrkly slzy. „Já nevím… já nevím.“
Udělal krok blíž k ní, ale k jeho překvapení dívka ucukla. Posunula se na lůžku a přitáhla nohy k sobě. Jako kdyby se ho bála… jako kdyby si myslela, že jí chce ublížit.
„Promiň, Severusi, já… prosím tě, nezlob se…já… já… já to nikomu neřeknu… slibuju!... nezlob se… prosím, hlavně se nezlob!“
„Ty…,“ vydechl naštvaně, co si o něm ta žába myslí?! Že jí snad praští? Přiotráví ji, aby se zbavil nepříjemného problému? Ale velmi brzy si uvědomil, že tím nic nezíská. Místo toho si sedl na kraj lůžka a i přes její počáteční protest si ji přitáhl do náruče. „… pitomá,“ dokončil a jemně jí přejel dlaněmi po zádech, aby se uklidnila. „Jak dlouho už to víš?“
„Nevím,“ vzlykla mu do košile, „zatím mi dělá jenom testy.“
„A jak tě to napadlo? Vždyť… dávali jsme si pozor. Vždycky sis brala lektvar a já většinou taky, není možné, abys…“
„Jednou ne,“ přerušila ho tiše. „Jedno si ho nevzal ani jeden z nás. Tehdy… ve třídě… vzpomínáš?“
Zamyslel se. Ano, na tu úžasnou rychlou vášeň, kdy se na sebe vrhli ve třídě mezi vyučováním, si pamatoval velmi dobře, ale bohužel byla tak úžasná, že zapomněl na jeden malý detail. Který od té doby zřejmě pořádně povyrostl.
Pomalu vydechl. Jsem to ale idiot!
„Proč jsi něco neřekla?“ zeptal se trochu příkřeji, než by nejspíš chtěl. „Proč jsi nepřišla za mnou?“
Hermiona opět začala pohupovat nohama a zkoumat podlahu. „Já… já měla strach.“
„Ze mě?“
„Z tvojí reakce.“
Přitáhl si ji k sobě ještě pevněji. „Zasloužila bys nařezat.“ Nevěděl, jestli to způsobil tím, co řekl nebo jestli se k tomu schylovalo už dlouho, ale dívka v jeho náruči se náhle rozvzlykala.
„Promiň… promiň mi to…“¨
„To bude dobré, ty hloupá, uvidíš… to bude dobré.“ Na utěšování nebyl nejlepší, ale tohle prý pomáhá. Alespoň to tvrdila jedna z těch chytrých knížek, které si dívka občas nechávala u něho na stole.
Dívka ještě chvíli vzlykala, poté se konečně začala uklidňovat.
„Chtěl…“
Severus čekal, jestli bude pokračovat, ale ona mlčela. „Co?“
„Chtěl bys to dítě?“ zašeptala do ticha.
Povzdechl si. „Ty jsi matka.“
„A ty otec.“
Neodpověděl hned. Nad tímhle nikdy neuvažoval. Tedy vlastně uvažoval, že realita se od představ lišila natolik, že mu to přišlo jako něco úplně nového, nemyslitelného. Copak by to mohla být pravda? Mohl by být… táta?
„Kdyby ses rozhodla pro to, nechat si ho, nebránil bych ti a samozřejmě bych pomohl. A snad bych… i byl rád,“ dodal nejistě. Nechtělo se mu přiznávat, že občas si potajmu uprostřed noci pohrával s představami vlastních potomků, jaké by to bylo, jak by vypadaly… Ale tyhle představy byly příliš nebezpečné. „A kdyby ses rozhodla… jinak, pochopil bych to. I když přiznávám, že nadšený bych z toho nebyl.“
„Takže bys ho chtěl,“ přeložila si to.
Opět chvíli mlčel. „Řekněme, že ano.“
Jistě, Snape nemůže říci prostě ano, nebo ne.
„Hlavně, abys ty byla v pořádku,“ políbil ji na čelo.
„Ehm, ehm,“ ozvalo se jim za zády. Za nimi postávala vrchní ošetřovatelka se zkříženými pažemi a měřila si je přísným pohledem.
Dívka se ihned pokusila dostat profesora ze své blízkosti, aby se z téhle situace mohli vymluvit, ale muž ji odmítl pustit ruku. Místo toho ji sevřel ještě pevněji. Už stejně nemělo cenu zapírat. A věděl, že zapíráním by to u téhle ženy mohl udělat jenom horší.
„Máš výsledky, Poppy?“
Pomfreyová se lehce ironicky usmála. Jako kdyby ji vůbec tahle situace nepřipadala zvláštní. „Jistě, že nám. Dovoluji si vám oznámit, že výsledek je… negativní. Dítě se nekoná.“
Hermiona si úlevně vydechla.
Náhle z ní spadla tak ohromná tíha, že se jí z očí začaly kutálet slzy. Celé tělo se začalo chvět a společně s úlevou přišel i pocit nevolnosti. Naštěstí se tu objevila pevná náruč, do které byla vtažena a kde našla útěchu.
„Tak vidíš, říkal jsem, že to bude v pořádku,“ políbil ji do vlasů. „Hloupá.“ Po očku sledoval ošetřovatelku a čekal, jestli začne řev, ale když žena nevypadala, že ho v příští chvíli vykastruje, rozhodl se věnoval dívce.
„Zas až tak v pořádku to není,“ vmísila se jim do toho ošetřovatelka, „udělala jsem ještě jeden test, abych zjistila, proč slečnu Grangerovou tak zlobí její cyklus a přišla jsem, že má infekci čípku.“
„Jako pohlavní chorobu?“ vydechla dívka nevěřícně.
„Ne tak úplně. Je to v zásadě obyčejná infekce. Nejspíš od nastydnutých vaječníků, bohužel vaječníky nekašlou, ani nesmrkají, takže se na tyto infekce přichází složitěji, ale kvůli tomu se cítíte tak unavená. Budete nějakou dobu užívat lektvary a bude zase všechno v pořádku. A podle toho, co jsem tu viděla a slyšela,“ otočila se na svého kolegu s vražedným pohledem, „navrhuji, Severusi, abys je začal užívat taky. Tyto infekce jsou poměrně snadno přenosné.“
Vrhl po ní ledový pohledem, ale neřekl ani slovo.
„Tak a teďka… slečna Grangerová půjde k sobě na kolej a přímo do postele, kde tohle vypije a pořádně se vyspí. Pro další lektvary si dojde zítra a za dva týdny na kontrolu. Ke mně! A až do odvolání nařizuji přísnou sexuální zdrženlivost. Přesněji řečeno, by zde měl platit absolutní zákaz, ale když jste na něj kaškali doteď, tak asi nemá cenu vám tu něco mentorovat. Takže do odvolání žádný sex, mám to říkat každému zvlášť, nebo stačí jednou dohromady?“
Snape se zamračil, Hermiona zrudla a čekala na přednášku a průšvih.
„Výborně, slečno, můžete odejít. A co se týče tady pana profesora, s tím hodlám mít teď malý a velmi nepříjemný rozhovor u sebe v kanceláři.“
„Ale madam já…,“ vydechla Hermiona, aby svého partnera chránila. „Tohle… Je to dobrovolné a…“
„O tom si promluvíme jindy!“ přerušila ji rázně. „Myslím, že bude lepší, když to nejdřív vyřídím tady s kolegou. Na toho se mi bude přeci jenom líp křičet,“ dodala šeptem, oči sevřené do škvírek.
Snape stáhl rty. Naposledy dívku políbil, spíš ženě na vztek a poté jí poslal do pryč. „Jen běž.“
„Můžu počkat u tebe?“
„Ne!“ odpověděla jí ošetřovatelka. „Do postele… Do svojí postele… a spát! Jasné? A jestli zjistím něco jiného, tak si mě nepřejte!“
Hermiona pochopila, že se pohybují na velice tenkém ledě, a proto vrhla na svého milence poslední pohled, než vzala lektvar i svoji brašnu a opustila místnost.
Vrchní ošetřovatelka počkala, dokud za dívkou nezaklapnou dveře a poté se vydala k sobě do kanceláře. Severus ji pozoroval a čekal, co z toho bude. Když mu žena pohybem prstu naznačila, ať ji následuje, ušklíbl se. Věděl, že kdyby se je Poppy rozhodla prásknout, už dávno by se tady proháněl Brumbál a společně s ním i hrstka bystrozorů s příkazem odvést ho do vězení.
Nasadil naprosto neutrální výraz a vydal se do kanceláře. S klidným pohledem minul kouzelnici a u stolu se bez požádání usadil do křesla. Žena za nimi zavřela dveře a posadila se. Ne za stůl, ale NA stůl. Aby mu byla blíž a taky aby byla výš. Zkřížila ruce a sledovala ho.
Netvářil se kajícně. Naopak, zkřížil ruce jako ona.
„Tak co mi k tomu řekneš?“ zeptala se po době ticha.
„Co chceš slyšet?“
Protočila oči. Nikdy to s ním nebylo jednoduché. To by snad ani nebyl Severus.
„Řekni mi třeba jediný důvod, proč bych tě neměla nahlásit za zneužívání studentky.“
Snad by to i bral za vtip. Její tvář však byla až příliš vážná.
„To bys neudělala.“
„Udělala, Severusi!“ štěkla po něm. Klidná tvář, kterou si držela před studentkou byla ta tam. „A v tuhle chvíli bych to sakra ráda udělala!“ Sesedla ze stolu a začala přecházet po místnosti. Ruce v bok. „Chceš říct, co seš? Seš pěknej hajzl, jestli chceš znát můj názor.“
„Tak já jsem hajzl?!“ vydechl naštvaně. „A kdo tu ubohou holku nechával prožívat nejdelších deset minut v jejím životě, když test netrvá déle než půl minuty? Kdes byla tak dlouho? Čekala jsi, co ze mě vypadne?!“ vrčel.
„Možná,“ odsekla. „Ale hlavně mi trvalo docela dlouho překonat ten šok, když jsem zjistila, že otec jsi ty. Teda… potenciální otec,“ opravila se. Přešla další dvě kolečka za stolem, než se k němu znovu otočila. „Můžeš mi říct, co tě to napadlo? Učíš dvacet let. Dvacet! Sakra, tohle je začátečnická hloupost zaplést se se studentkou. A ještě udělat takovou blbost a nedat si pozor.“
„Jednou!“ zavrčel. „Jednou jsem si nedal....“
„I to stačí!“ přerušila ho naštvaně. „To bys měl vědět.“
Ano, věděl. Radši mlčel. Zahleděl se kamsi pod stůl a jen prsty bubnoval do ticha o opěrku. „Udáš nás?“
„Měla bych,“ odvětila prostě.
„Je dospělá. Bojuje v první linii…“
„Ale pořád je to tvoje studentka. A to ani nechci myslet na to, jak dlouho už tohle trvá.“
Nejdřív nechápal, až potom mu to došlo. „U Merlina, Poppy, nejsem pedofil.“
„Zrovna teďka o tom až zas tak přesvědčený nejsem.“ Zkřížila ruce na prsou a opět začala pochodovat okolo stolu. Ani jeden z nich nic neřekl. „Miluješ ji?“
Severus sebou trhl. Zvedl hlavu k ošetřovatelce a nechápavě zamrkal. „Prosím?“
„Ptala jsem se, jestli ji miluješ.“
„Změní to něco?“
„Víc než by sis mohla myslet,“ odpověděla a opřela se zády o stůl.
Opřel se a také zkřížil ruce. V očích vzdor. „Takže, když odpovím, že ano, tak nás nepráskneš, a když odpovím ne, tak práskneš? Něco jako že láska překoná vše? Pak ti potom může být jasné, co odpovím!“
Zamračila se. „Nesnaž se mě oblafnout, Severusi, tohle tvoje filozofování na mě neplatí.“
„Tak, co chceš slyšet?“
„Pravdu! Hlavně, prosím tě, nelži, Severusi, hlavně mi nelži. Poznám, když si vymýšlíš. Poznala jsem to už tehdy, když tě sem nosili ještě jako studenta. Div ne po kouskách,“ dodala pro sebe šeptem.
„Ještě to mi připomínej,“ zavrčel.
„Můžu ti připomínat to, nebo si můžu dojít pro kodex učitele a přečíst ti pasáž o zneužívání studentek.“
„To není zneužívání!“ odsekl a praštil pěstí do opěrky. „Sakra, Poppy, to je…“
„Co?“ nadhodila, když se náhle zarazil. „Co to je, Severusi? Co ta holka pro tebe znamená? Známost na jednu noc? Povyražení z dlouhý chvíle? Nebo si chceš jenom dokázat, že na to ještě stačíš?“ dodala kousavě.
„Nech toho!“
„Tak mi odpověz!“
Zaskřípal zuby, ale mlčel. „Proč to chceš vědět? Co se změní na tom, když ti odpovím, jestli k ní něco cítím.“
„Podívej, Severusi, znám tě už dost dlouho. Jsi člověk, kterého znám po fyzický i psychický stránce velmi dobře a vím, že pokud jsi porušil všechny svoje zásady a začal sis se studentkou, tak je to buď hodně dobrá zpráva, nebo hodně špatná zpráva.“
Zvedl k ní tvář a nechápavě zamrkal.
„Buď je to jenom povyražení, a to znamená, že už jsi tak zoufalý, že ti přestalo záležet už na čemkoliv včetně tvojí cti a práce. Nebo to je něco vážnějšího a to znamená, že sis k sobě po letech dokázal konečně někoho pustit dost blízko na to, aby ses za něho cítil odpovědný. Tak co?“
„Pořád jsi mi neřekla, proč to chceš vědět. Co se změní.“
Žena se v duchu ušklíbla. Jistě, musí mít praktický důvod, jinak to jsou pro něho jenom řeči.
„Když odpovíš, že to nic není, řeknu ti, že to musíš do týdne skončit. Pokud se mi tu potom objeví zoufalá dívka, budu vědět, že jsi to splnil,. a nikdo další se o tom nedozví. Pokud to nebude pokračovat,“ dodala, jako kdyby konstatovala nějakou naprosto zřejmou skutečnost. „Pokud to pokračovat bude, čekají tě tvrdé postihy. Myslím, že víš, o čem je řeč.“
Přikývl, věděl to moc dobře.
„Pokud ale přiznáš… ne mně, ale sobě… že to je něco víc… tak vás sice bude oba hlídat jak zápasnický drak, ale pokud bude potřeba, pomůžu vám.“
„I před Albusem?“
„Proč před ním?“ nechápala.
Neodpověděl hned. Přejel si rukou po tváři a zahleděl se kamsi k nohám stolu. „Mám podmínku.“
„Aha, takže očividně nejsem jediná, kdo na to přišel.“
„Ne… no… Albus… nějak se to dozvěděl a zakázal mi se s Miou scházet.“
Usmála se. „Tak s Miou.“
Severus se na ni zamračil.
„Říkáš jí jménem, porušuješ kvůli ní předpisy a jsi ochotný jít kvůli ní i proti Albusi, jehož přátelství je pro tebe svaté. Před tím jsi ji objímal, utěšoval jsi ji a byl jsi ochotný přijmout i fakt, že by vás pojilo dítě,“ vyjmenovávala a naklonila se trochu blíž. „Že by to opravdu nebylo jenom povyražení?“
„Když to všechno tak dobře víš, tak proč se vyptáváš?!“ odsekl a zvedl se z křesla. Náhle si v něm připadal moc svázaný.
„Chci to slyšet od tebe,“ odvětil a pozorovala ho, jak se opřel o rám okna a hledí ven. „Odpověz mi, Severusi, miluješ ji?“
Dlouhou dobu jen stál a snad ji vůbec nevnímal.
„Severusi?“
„Mám ji…,“ začal, ale nebyl schopen dokončit. Měla pravdu, ona to nechtěla slyšet, ale potřebovala, aby to slyšel on. „Mám ji rád.“
Ve snapovštině to znamená zblázněný až po uši, pomyslela si pro sebe, ale nahlas řekla. „Tohle bys nikdy dřív neřekl, ta holka by si zasloužila metál.“
Otočil se na ni od okna, v tváři opět ledovou masku Severuse Snapea. „Ta holka by si zasloužila spíš nařezat!“
„No, mezi námi… ty taky,“ zabodla mu ukazováček do hrudi. „Dávej si větší pozor, kdyby otěhotněla, už by se to tutlalo dost složitě.“
„Dávám jí lektvar pokaždé, když… Jen… jednou jsme na to oba nějak zapomněli. Jednou.“
„Tak ji víc hlídej. Nebo ještě líp, řekni jí, aby chodila pravidelně za mnou. A já slibuju, že jestli z toho nebude žádný malér, neřeknu ani slovo. A… občas se bude moct vymluvit na mě, kdyby Albus moc brousil kolem.“
Vrhl na ni nechápavý pohled. „To bys pro nás opravdu udělala? Proč? Co z toho budeš mít, když nás budeš krýt?“
„Ta holka s tebou dokázala věci, který nedokázal nikdo před ní. Ona ti na tváři dokázala vykouzlit výraz, který jsem u tebe neviděla od doby, co za tebou přišla na ošetřovnu Lily. A ráda bych ho alespoň ještě párkrát zahlédla.“
Ušklíbl se. Nad jejím sentimentem i krátkou vzpomínkou na jeho dávnou kamarádku. „To ti můj výraz skutečně stačí jako důvod, abys lhala?“
„Věř mi, lhala jsem už i pro míň,“ pronesla, když ho míjela směrem ke dveřím. „Ale upozorňuju tě, že pokud to mezi Vámi skončí a doputuje to před radu, budu muset stát na její straně.“
Ano, to věděl.
„A teď, pokud dovolíš, můj šestý smysl mi říká, že mi za chvíli přinesou pacienta.“
„Šestý smysl nebo fakt, že prváci měli hodinu létání?“ prohodil ironicky, když ji míjel.
Zaškaredila se na něho, ale než odešel, ještě na něho zavolala a vtlačila mu do dlaně ampulku s lektvarem. „Tady je první dávka, připrav další a slečně Grangerové taky. A Severusi,“ zarazila ho ještě, „dej si pozor. Tenhle vztah pro tebe může být spása i neskutečný průšvih. Stojí ti to za ten risk?“
Přikývl. „Stojí. Tos chtěla slyšet, že?


***

„Páni,“ dostala ze sebe jen Hermiona. „Teda, páni.“
„Ano, to jsem si říkala tehdy také. Ještě dlouho potom, co odešel.“
„Nevím, co mě na tom překvapuje víc. Jestli to, že už tehdy byl ochotný přijmout dítě, nebo to, že jste se postavila na naši stranu.“
Vrásky se jí zvlnily na tváři, jak se usmála.
„Technicky, zneužíval studentku,“ dodala Hermiona.
„Technicky, co mi Severus říkal, zneužívala studentka spíše jeho.“ Poppy se rozesmála, když Hermiona zrudla. „A věř mi, co jsem vypozorovala za ty dlouhé hodiny, cos na ošetřovně pacifikovala Rona a Harryho, tak si jsem jistá, že ty by ses zneužívat nenechala.“
„Ale stejně… přijde mi zvláštní, že si profesor si začne se studentkou a kolegové to shcvalují. Alespoň tedy vy a McGonagallová.“
„Nemůžeš to brát tak doslova. Já to schválila-neschválila. Za ta léta jsem poznala, že svět není černobílý, i co se týče podobných vztahů. A když jsem pochopila, že z obou stran to je dobrovolné a nejde o mocenskou hru, tak co… Co bych si na vás vzala, kdybych vám v tom bránila? Akorát bych zkazila dvěma lidem minimálně půlrok života a ze Severuse by byl nejspíš zase stejný bručoun jako předtím. A věř mi, že všichni jsme si užívali, že je se Severusem po letech alespoň trochu řeč.“
„A vy si myslíte, že to bylo kvůli mně?“
„Na to vsadím svoji hůlku. Byl mnohem méně konfliktní, nerýpal, necedil ty svoje poznámky, občas i řekl něco milého. Tedy, na jeho poměry milého. Klasický příznak pravidelného přísunu sexu, nebo alespoň citové zainteresovanosti. Všichni jsme věděli, že někoho má, tedy spíš tušili, ale nikoho nenapadlo, že si začal s tebou, s vševědoucí osinou z Nebelvíru. Jeho slova,“ dodala hned vzápětí. „Asi z tvého třetího ročníku. A věř mi, že po téhle poznámce se s ním Minerva zhádala do krve. A potom mu to taky párkrát připomněla, když už jste spolu byli oficiálně.“
Hermiona si pohladila břicho, které sebou začalo nespokojeně mlít a opatrně se postavila, potřebovala změnit polohu. „Stejně mi to přjde zvláštní, vždycky jsme is myslela, že má Minerva natolik velký morální kredit, že by něco podobného nikdy nedovolila.“
„Musíš pochopit, že Minerva se o vás dozvěděla v době, kdy byla válka na spadnutí a Severus byl v takovém stavu, že něco vám zakazovat by bylo jen přilíváním lektvaru do ohně.“
„Ale Brumbál byl proti, co jsem pochopila.“
„To byl. Kupodivu.“ Zamyšleně si stáhla pramen vlasů zpět pod čepe. „Musím říci, že mě Albus překvapil, neříkám mile, nebo nemile, ale rozhodně jsem si myslela, že s tím, jak se neustále oháněl sílou lásky a přátelství, tak by jeden čekal, že k tomu bude víc tolerantní. Zvláště, když šlo o Severuse, pro toho měl vždycky slabost. Ale očividně se v něm hnulo ředitelské svědomí.“
„Měl pro Severuse slabost?“ zvedla obočí. Nějak jí to nešlo k těm několika zprávám, které o řediteli v posledních týdnech slyšela.
„Málokomu toho prošlo tolik jako Severusovi, ať už jako učiteli nebo člověku. Je pravda, že Severus pro něho taky udělal první poslední, ale řekla bych, že ve chvíli, kdy ses mezi ně dostala ty a Albus poznal, že narazil, tak se mu to nelíbilo.“
Tohle Hermionu překvapilo. Vždycky považovala ředitele za takového starého kouzelného dědečka, ale stále víc se dozvídala, že šlo sice o mocného, ale stejně vrtošivého a egocentrického staříka, jako byli ostatní muži. A že to byl právě on, kdo proti jejich vztahu nejvíce brojil? To prostě bylo na hony vzdálené její studentské představě o učitelském sboru.
„Jak se cítíš?“ vytrhla jí Poppy ze zamyšlení.
Zamyslela se. Už chvíli přecházela okolo lůžka a hlava se ani v náznaku nemotala. „Je mi dobře.“
„To je dobře,“ usmála se na ni ošetřovatelka. „Protože už slyším, jak se sem Severus žene. A ten jinou odpověď nebude chtít slyšet.“

Co by měl Severus vysvětlit teď?

Komentáře

<< >>

(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek